Březen 2012

Země česká

20. března 2012 v 15:02 | Tess |  Témata týdne
Co by se dalo napsat k této zemi? Asi nic moc jen, že to spěje do pěkných s..... a to jen díky skvělé politice, korupci a díky tomu se z hodných lidí stávají svině a pak už se to táhne i mezi našimi vrstevníky.
Vzpomínám si kdy jsem byla pyšná na to, že jsem češka, bylo to před pár roky když sme vyhráli Mistrovství světa v hokeji nad rusy. V ten moment jsem byla pyšná že jsem se narodila zde a tento pocit sem si udržela skoro rok, ale nyní jsem se vrátila k tomu, že být čechem za moc nestojí a opět bych dala cokoliv za to být američankou nebo klidně i jakoukoliv jinou občankou (vyjimaje válečných státu a Afriky), kteréhokoliv státu, jen ne tohoto. Ano, ukamenujte mě, ale já se za naší zemi stydím. Stydím se za to, jak se reprezentujeme před ostatními státy a kontinenty, stydím se za naší vládu a jejich předávání obálek a následného potupného chování u soudu. Není zde spravedlivost a žádná naděje, že jednou ti nad náma budou mít stejná práva a povinnosti jako my a nebude jim jen všechno procházet. Proč to v jiných zemích jde a zde ne?

http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/750x750/Aug2009/543631.jpg?d41d

Česká republiko je mi z tebe zle, co se z tebe stává. Bohatí berou a nikdo na ně nemuže, chudí nemají co brát, protože to všichni nahoře rozebrali za "nic" a vozí se po nás jak po dostihovým koni. Je mi líto všech normálních občanů, kteří musí platit a živit politiky a další chátru v této zemi (nechci být rasistická). My nebudeme mít, kde bydlet a co jíst, ale ti svrchovaní páni se budou mít vždy dobře jen za to že spí ve sněmovně.


Utéct z tohot pekla, je snad to nejlepší co můžete udělat. Všude to nebude taky zcela růžový, ale aspoň Vám z toho nebude tak na blití jen otevřete noviny jako tady. Tady to totiž nedpadne moc dobře....

MHD

12. března 2012 v 18:10 | Tess |  Témata týdne
Vím, že je to o den opožděně, ale neměla jsem celý týden, co k tomu napsat, ale dnes mě tak vytočil jeden dědek, že jsem si řekla, že Vás o tom musím informovat a téma týdne se mi jen hodilo do krámu.

Ráno jsem jako vždy nestíhala (normální stav u mě =). Takže jsem na trolejbus musela utíkat. Nesla jsem dvě látkové tašky narvené k prasknutí a jednu z nich jsem měla na rameni a jak naschvál se při běhu se urvalo jedno ucho. takžě jsem tašku v té rychlosti popadla a utíkala, co to šlo, protože jsem v dálce viděla přijíždět trolejbus na zastávku takže jsem přidala a stihla jsem ho. Bylo poloprazdnej, ale potřebovala jsem dvě sedadla a ty byly jediný,volný řidiče na kole trolejbusu (pro ty kdo neví, jsou směrovaný nohama do uličky) a naproti mě byly další dvě dvojsedadla. Jedny po směru jízdý a druhý do protisměru. Na každém, seděla u okénka jedna osoba.
Rychle jsem položila roztrhlou kabelu vedle sebe na sedadlo a začala jsem v druhé kabele na zemi hledat novou tašku, abych to mohla nést na rameni. V tom jsme začali přííždět na následující zastávku a nastoupil předními dveřmi dědek. Začal u těch dvou sedadel, kde jsem seděla přešlapovat. Nevšímla jsem si ho protože když by se otočil, měl tam další dvě místa. V klidu jsem se vydýchávala a hledala kabelu. On tam furt stál a čuměl na mě. Kašlala jsem na něj proč bych se měla nervovat, oči má snad dobrý, tak ať se podívá. Jenže on si začal sedat a to přímo na tu tašku. Na poslední chvíli jsem i oddělala a dala do nové tašky. Bylo mu to úplně jedno, že by mi rozsedl věci. Ne jen tak nějaký věci, ale byl v tom notebook. Ten idot plesnivej starej si prostě sedl. Zařvala jsem přes celej trolejbus "Bože" a on prostě nic. Všichni se otáčeli, ale on se prostě uvelebil a nezajímalo ho, že tam jsou další dvě volné místa.

Tímto vzkazuju Všem důchodcům: Sem tam jsem Vás pustila sednout, ale nevidím důvodu proč bych měla pouštět "nemohoucí", co si jedou šmatlat hodinu po Kauflandu. Nemáte co kam lozit, když nemůžete stát jako normální lidi apropo, ale s kamarádíčkáma na ulici stát vydržíte co? Takže tímto, jste u mě skončil a nepustím už nikdy nikoho sednout. Pr... mi políbit můžete a je to jen kvůli tomu jak se chováte. A jak, že se to chováte? Jako největší bezohlední tupý sobeští idioti! Přestaňte si stěžovat na těch ulicích na mladý! My mladý máme totiž rozum a vidíme, kam ty Vaše výlety, kterými otravujete nás pracující a studující směřují. Ani svoje děti nebudu učit aby Vás pustili sednout, protože Vy si to nezasloužíte, protože jste nenormální. Nejdřív se podívejte na sebe co děláte a potom začněte kritizovat ostatní, těmi ostatními myslím nás mladý.

!!!!!!!!!!!Nepatří Vám celej svět, tak se stím smiřte!!!!!!!!!!

Mohou stát 2 hodiny

Spíše bych dodala a nemohou stát pět minut v šalině ;)

Rihanna

3. března 2012 v 1:01 | Tess |  O mě
Dneska bych Vám chtěla představit mojí nejoblíbenější hvězdu na této planetě.

Ano je to Rihanna a to už po celých 6 let od chvíle kdy začala. Dobře přiznávám se, když vydala svojí první písničku Unfaithful, tak sem si říkala co je to za strašnou uječenou kozu, ale za měsíc jsem změnila názor a stala se mojí nejobdivovanější.


Je to můj idol, spíš to už hraničí s posedlostí. Měla jsem všechny verze jejich vlasů, její nehty, styl oblíkání, prostě všechno, možná si řeknete, že jsem jen trapná kopie, ale já sem nikdy neviděla krásnější babu a tímto jsem se jí snažila alespoň minimálně přiblížit. Obdivují její rty, oči, nos, postavu, smích, vlasy, pohyby prostě všechno, ona je tím čím jsem vždycky chtěla být já. Možná si říkáte, "ale ona je mulatka"? Opět máte pravdu, ale já sem už od své puberty tvrdila, že sem se nikdy neměla narodit bílá, že to ke mě nesedí, vždy jsem chtěla být snědé pleti.




Nazvete mě asi bláznem, co by se měl jít léčit a najít sám sebe, ale to prostě jinak nejde. Taky jsem si myslela, že mě třeba za dva roky omrzí, jako mnoho jiných idolů, ale ona mě neomrzela na jedinou vteřinu. Je pro mě ztělesněním krásy, něhy, lásky, půvabu. Když jsem jí minulý rok viděla poprvé naživo, tak mě zasáhla ještě víc. Všechno to co vidíte na fotkách a videoklipech je pravda, ona je taková i ve skutečnosti. Hlavní věcí, na kterou bych chtěla poukázat je, že jsem nikdy od nikoho neslyšela, že by ji nenáviděl, tak jako mnoho lidí i já nesnáší Gagu a mnoho lidí nemusí třeba Angelinu Jolie, která mi příjde také krásná, ale o Rihanně jsem toto nikdy neslyšela. Pod každým jejím úsměvem se nachází kus jejího srdce. Prostě ji zbožňuje a tečka =).




Přidávám pár fotografií jak slečny úžasné tak i svojí fotku, kdy jsem byla na červeno. Jen jedinou věc nikdy neudělám, nepůjdu na blond jako teď ona. Ani jí to poprvé nesluší, ale až mi dorostou vlasy vracím se k červené a k její verzi dlouhých vlasů. To ona změnila svět a dala mu barvu a styl. Překonala předsudky a podala vše s grácií a především, nikdy nevypadala zle ba naopak všichni kritici ji vždy chválili.


Trapná napodobenina =DDDD


Kdo je nejkrásnější?

1. března 2012 v 23:02 | Tess |  Témata týdne

Už od pondělí přemýšlím, co bych k tomu tématu napsala. Napadají mě kraviny typu: "Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější", "co vidím, když se vidím". Prostě nepoužitelný pro článek. Před chvíli jsem byla na blogu jedné milé slečny, kterou jsem si oblíbila (miss-cute.blog.cz) a psala tam o trapkách z facebooku alias focení v zrcadle a špulení pusy. Nechci psát o tom stejným, ale přivedla mě na spásnou myšlenku. Copak holky vy se nevidíte? Budu se opakovat jako Miss Cute s facebookem, ale patřím do jedné skupiny, kde se hodně často ukazují fotky holek, co je administrátorce poslali na mail, nechci tuto skupinu jmenovat, protože jí nehodlám dělat reklamu a ani si to nezaslouží. Posílají tam fotky hlavně slečny okolo 15, samozřejmě i starší, ale tento věk je nejčastější.


Chci psát o tom, jak jsou mladé holky hloupé. Ani bych neřešila, jak vystavují poprsí, což mi příjde u 15 leté slečny také ubohé a dalo by se o tom dalekosáhle psát, ale spíš to jak jsou šíleně zmalované. Já když si vzpomenu na svoje 15 roky života a přišla bych takhle zmalovaná domů, tak se mnou matka vyrazí dveře a měla bych pěkný utrum. Nejde o to zda jim je 15 , ale jak už sem jednou říkala tak dělám na základce (učitelku naštěstí teda ne =D) a tady, v 7.třídě, což je třináctý rok života, se najdou holky co jsou zmalované, jako kdyby měli odejít za pět minut na diskotéku. Co se to proboha děje? To jim jako rodiče dovolují? To potom nejsou rodiče ale hyeny. To, že mají obarvené vlasy, budiž, děje se to, ale že je pustí do školy takhle šíleně zmalované nebo v lepším případě je ještě malují (kupují jim malovátka), tak to je hrůza dnešního světa. Milý rodiče by si měli uvědomit, že jsou to stále děti a dětmi budou, i když dostanou občanku do ruky. Když se namaluje lehce 16letá holka nemám proti tomu nic, ale o rok mladší to podle mě ještě nepotřebuje, ale když se zmaluje i 16letá holka jak děvka z E55 a všichni na ní vidí jen tu vrstvu make-upu tak to moc normální není.


A k takovým mladým zmalovaným cuchtám v té skupině píšou, jak jsou krásné, úžasné nebo v nejlepší jsou komentáře typu "bože ty jsi krásně namalovaná", tak to padám pod stůl smíchy. Proboha holky a především rodiče uvědomte si, že jsou to děti a stále rostou a v těchto letech mají nejkrásnější pleť a není třeba se malovat, uvědomte si, že make-up ničí pleť a dělá Vám základy na vrásky do pozdějších let. Pokud se budete malovat na základní škole tak aby, jste vypadali jako zletilé tak Vám garantuju, že ve 30 Vám budou hádat 40 ne-li víc. Zkuste se někdy nad tím zamyslet, než zase zašlete admince fotku, kde jste zmalované jak velikonoční vajíčko a vystavujete tam svoje tělo jak v Moulin Rouge. Pokud se tím chcete živit tak pardon, ale všichni si myslí toto, i když Vás chválí, jak jste krásné. Probuďte se. Krásná je přirozenost a tu má podtrhnout lehký nevýrazný make-up. Máte to vážně zapotřebí? Podívejte se doma do zrcadla, jak jste krásné a mladé, když jste nezmalované a jak vypadáte s make-upem. Objevte v sobě kouzlo, protože v barvičkách na obličej kouzlo nenajdete, Jste jedinečné, ale malovátka nikdy jedinečné nebudou, má jich doma další milión lidí.



Tak hurá k zrcadlu a pochopit krásu mládí ;)

Přátelství

1. března 2012 v 18:07 | Tess |  Moje řeči
Přátelství? říká se, že přátelství je největší dar a ano já souhlasím, ale myslím si, že přátelství, se také především musí hýčkat a udržovat, ale to už plno lidí pomíjí. Měla jsem hodně dobrých kamarádů a stále si jich hodně vážím, ale od té doby co jsem se přestěhovala, tak mám pocit, že naše přátelství uvadá. Moc se ani nescházíme, nevoláme jen si sem tam napíšeme. Mrzí mě to a štve mě to, ale chyba není jen na jejich straně to by bylo moc jednostranné. Mám v tom svůj podíl taky. Největším neduhem člověka je čas. Nestíhám a nestačím a dálka od nich mi taky nedovoluje být s nimi jako dřív každý den. Jenže kdyby by to bylo jen o tomhle, tak by se to nějak dalo vyřešit. Jenže já mám takový vnitřní, ale možná špatný pocit, že už o kontakt se mnou nestojí. Moje vnitřní pocity, ale taky bijou falešný poplach. Proto bych tímto článkem, chtěla poukázat na to, že ikdyž nejste blízko sebe tak neztrácejte svoje dobré a nejlepší kamarády, protože takové už nikdy nemusíte najít. Já vím, že bych měla nejdřív něco udělat se sebou než sypat popel na druhé a budu se o to taky snažit, ale ono je to těžké, když celý týden člověk pracuje do 22:00, to už moc prostoru na setkání není. Doba je zlá, člověk bez práce má sice čas, ale bez peněz se nedá žít (především, když se živíte samy) a člověk s prácí má peníze, ale zase nemá čas.


Udržet si přátelství je nesnadná věc a nikdy za to nemůže jen jedna strana. Tak jako jsem nechtěla tímto nikoho osočit či napadnout, že se se mnou nikdo nestýká, je to má i chyba a hodně neomluvitelná chyba a budu se jí snažit napravit.


Potom se tady nachází lidi, na které si čas uděláte a snažíte se snimi sblížit po dlouhé době (viz. staré články) a oni o to ani nestojí. To je potom zbytečné čerpání energie a času. Mrzí mě to, ale dnes jsem učinila poslední krok, já už ze sebe nebudu dělat husu, když mu nestojím ani za odpověď 14 dní tak asi chyba nebude na mé straně. Pokud si necení přátelství a nevidí jaký je to dar, které se nenachází na každém rohu, tak ať jedná jak myslí, ale člověk sám na celým širým světě je bezmocnný a zranitelný. Přátelé jsou jako Váš plot o který se vždy můžete opřít a pokud nikoho nemáte, tak každý problém je tisíckrát těžší protože Vás nikdo nepodpoří a nikdo sváma necítí. Takovým lidem není pomoci. Poté se zde nachází naprostý opak přátelů. To je skupina " Přítel všech, přítel nikoho". Naštěstí nikoho takovýho vedle sebe nemám, ale co je moc to je moc. Nikdo se nemůže všem lidem na světě zavděčit. Ani bych taková nechtěla být a ani nikoho takovýho znát, protože člověk co se snaží všem vyhovět, nevyhoví nikomu na 100%, jen po malých částech a takové přátelství je velmi nespolehlivé.