Kdybych mohla vrátit....

26. února 2012 v 23:29 | Tess |  Moje řeči
Před pár hodinama jsem si přečetla tento text: "Kdyby jsi mohl, ve Svém životě vrátit jakýkoliv, okamžik jaký by to byl".
Tato věta mě dovedla, až k nápadu napsat na ni tento článek.

http://fc04.deviantart.net/fs71/i/2010/158/6/d/Thinking_that_life_is_hard_by_TUxkA.jpg

Závidím lidem, co by nikdy nechtěli nic vrátit ve svém životě, u mě je to však jinak. Vždy jsem chtěla vrátit jen jediný okamžik. Byl to den, kdy můj děda odjížděl do nemocnice a čekala ho operace. Odjížděl velmi brzy a se všemi se loučil, já byla od přírody spáč a když mě přišli probudit abych se sním šla rozloučit odmítla jsem protože jsem chtěla SPÁT, jedinou útěchou nyní je, že mi bylo 13 a byla jsem v pubertě, ale stále to není omluva pro můj čin. Tak tedy odjel a druhý den šel na operaci a náhle potom nám volali, že děda bohužel umřel ale, že před operací napsal nějaký dopis a že nám ho zašlou i s jeho osobními věcmi. Byl to dopis narozloučenou, děda buď věděl, že jeho tělo operaci nezvládne nebo si prostě řekl, že už se nechce probudit a být i nadále nemocný.
Nikdy si to neodpustím a nejradši bych si namlátila jak sem byla hloupá a líná. Dědu jsem v duši prosila o odpuštění a doufám, že mi to už odpustil. Odpuštění mi, ale nepomůže stím na čem jsem se dopustila na sobě.

http://1.bp.blogspot.com/-_X9JUo-FeO8/TeMpLkiKrrI/AAAAAAAABtE/qolbdZRxYms/s1600/tumblr_llv5p4dZQz1qaobbko1_500.jpg

Toto do minulého roku byl jediný moment kdy sem se nenáviděla a hodně trpěla a vždy trpět budu. Život je, ale krutý a seslal na mě ještě dva okamžiky. Jeden z nich bych chtěla vymazat a druhý bych chtěla ovlivnit.
Ten, který bych nejradši spálila a uhel a utíkala před ním na sto mil, je den kdy jsem poznala tu proradnou mrchu. Hrála si na velkou kamarádku a já hloupá jsem se sní ještě odstěhovala do pronájmu. Ona vše věděla nejlíp, vysmívala se mi, pomlouvala mě, kritizovala mě, na vše měla argumenty a především v každém slově, které kdy vyřkla, a to si nedělám srandu opravdu v každém, lhala. Během tohoto psychicky vyčerpávajícího období jsem potkala svého nynějšího přítele, který ji prokoukl za pět minut, což mě trvalo skoro rok. Okamžiztě mi nabídl ať u něj přespávávám, abych nemusela zpátky do toho pekla a následně za pár měsíců mi nabídl bydlení, na které jsem samozřejmě okamžitě kývla, protože jsem už prozřela a moje síly byly na bodu dno.
Jak se ale, říká všechno špatné je k něčemu dobré, tak to dobré bylo, že jsem do podnájmu nešla jen stou fúrií, ale i s její nevlastní sestrou, která je dodnešního má nejlepší kamarádka a to ona se mnou bojovala proti ní, ale proti intrikářce největšího kalibru se těžko a marně bojuje. Debilovi nevysvětlíš, že je debil. Takže, boj s něčím co si myslí, že je to nejlepší na světě, je prostě nekonečný a nikam nikdy nevede.
Došlo na stěhování a nejen moje. Má spřízněná duše to nevydržela utekla s novým přítelem taky a samozřejmě že ta ničitelka nemohla sama utáhnout nájem tak šla taky. Došlo na vyúčtování energii a ona svoji sobeckostí, debilitou, všeznalctvím protočila přes 30.000,- (sprcha 3x denně min po hodině, svícení všude, topení na maximum a otevřený okno). Byla jsem na dně, ale chtěla jsem mít klid od věčných hádek a pokrytectví, svoji část jem splatila a už jsem o ní nechtěla nikdy a nic slyšet. Naštěstí mé přání bylo vyslyšeno a stalo se tak.
Dodnes proklínám ten den, kdy sem jí potkala natož se sní spřátelila, ale v té době to nikdo nemohl tušit a život prostě takový je. Ponaučila jsem se a už vím, že po světě chodí i zlý lidi jako tento a člověk by si měl dávat pozor komu věří. Nestálo mě to jen mnoho peněz, ale především psychické vyčerpání a úplné zklamání. Osud tomu tak chtěl a asi mi chtěl dát lekci do budoucnosti. Gratuluji osudu a možná mu i děkuji, protože si mě vážně něco naučil a především ti děkuju za tu osůbku co si mi dal a mám ji stále po boku a Tobě děkuju, že si stála při mě a já při Tobě a nějak jsme to zvládli a jsem šťastná, že si mojí nejlepší kamarádkou a vlastně jsme si tímto prošli tím zlým a teď už nás snad čeká jen to dobrý. Takže ve finále mi to za to stálo, protože přátelství se nedá ocenit a je to dar.
Možná Vám to nepřipadá jako peklo, ale nejsem taková svině a hodně věcí zde nepíši a ani psát nebudu, protože já nepotřebuju počerňovat druhé, tak aby je to zničilo v prach.

http://media.tumblr.com/tumblr_lh4yoeSxkb1qd7iap.png

K dalšímu okamžiku, který jsem výše zmínila a mohla jsem ho ovlivnit, ani nedojde, protože moje síly a moje srdce to dodnes nemůže zvládnout. Budím se ze snů s pláčem a není dne, kdy si na něj nevzpomenu a stále to pořád bolí, ikdyž je to zachvíli rok. Chystám se zde o této osobě psát, ale zatím nacházím odvahu a sílu, takže pokud Vás moje bláboly budou zajímat sledujte můj blog a vězte, že až to budu psát tak nebudu střízlivá a už vůbec ne v psychické pohodě. Smrt není lehká.

http://images2.fanpop.com/images/photos/4300000/Chibi-Death-Note-death-note-4312234-396-371.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MiSs Cute MiSs Cute | Web | 26. února 2012 v 23:34 | Reagovat

Urcite bych vrátila moment kdy jsem udělala tu největší chybu a do teď za ní platím :/

2 Tess Tess | Web | 26. února 2012 v 23:36 | Reagovat

Můžu vědět jakou? jinak vím, jaký to je a mrzí mě, že to musí zažívat i jiní lidi =(

3 MiSs Cute MiSs Cute | Web | 26. února 2012 v 23:47 | Reagovat

[2]: děkuji moc :-)
Navždy bych chtela vrátit chvíli kdy jsem nepřemýšlela a o klukovi co se mi líbil a měla jsem ho moc ráda udělala blog byl velmi navštěvovaný a oblíbený byla jsem rozhodla mu to na konci roku dat papírek a tam odkaz na web nesplnilo se to přišel na to ale spíš kamaradka co ho taky chtela mu to řekla mělo to být to aby viděl že jsem mu věnovala volný čas s má ho rada-vychazel desítku.ale bohužel stihla jsem blog zrušit ale něco si přečetl určitě a kdo ví co si teď o mě myslí byla jsem tak pitomá a myslela jen na to hezký nasledky mě nenapadly bohužel....

4 MiSs Cute MiSs Cute | Web | 26. února 2012 v 23:49 | Reagovat

Devitku* a ještě jsem si vyslechla co o mě prý říkal a to zaboli :(

5 Tess Tess | Web | 26. února 2012 v 23:55 | Reagovat

To je hodně smutný, ale aspoň ses ponaučila a nestál za to když nedokázal ocenit tvoje city. Já tady psala taky o jednom človíčkovi znal mě líp než já sebe sama a pět minut po uveřejnění jsem měla pod článkem od něj komentář, ale nezlobil se...tohle je správný a ne, že tě pomluví a odkopne jako špinavou hadru...ale v mém případě tomu za pár dnů nebylo jinak...vykašlal se na mě, ale nebylo to nikdy kvůli tomu co jsem zde napsala. Už z toho nesmutni jednoho dne se najde kluk co bude rád, když zjistí jaký o něj máš zájem. Tenhle nebyl ten pravej ;)

6 Natálka Natálka | Web | 27. února 2012 v 10:43 | Reagovat

Krásně napsané =) ... Já na blog přece jen nechci psát všechno kvůli anonimitě, takže jsem něco zatajila... Úplně nejvíc bych chtěla vymazat den 4.1.2012... V ten den mi umřela prababička... S tím se člověk smíří, byla stará, měla dlouhý krásný život a smrt do toho prostě patří... Ale k tomu mi v ten samý den zemřel můj spolužák a hlavně kamarád.. Měl těžkou autonehodu... Každý den si říkám, že jsem mu měla říct, že jsem ho měla ráda a že to byl ten nejhodnější kluk na světě... Bolí to... pořád si v hlavě přehrávám, jaké by to asi bylo, kdyby tady pořád byl? Doopravdy nejhorší den v mém životě... Nepřála bych to ani tomu nejhoršímu nepříteli..=/

7 Tess Tess | Web | 27. února 2012 v 22:56 | Reagovat

co myslíš tím , že si něco zatajila? já taky neuvádím jména ale pokud chci mluvit ze života jin ak to nejde než použít zažitky. Jinak stím kamarádem mě to mrzí...vím jaká je to bolest když mladému člověku nestihneš říct sbohem, jedinou útěchou ti může být, že on to tak určitě nechtěl =( za to já sem nestihla říct poslední sbohem osobě, která smrt chtěla....dost začínám brečet

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama