Co by se stalo kdyby...byly lidi citlivější

14. února 2012 v 2:30 | Tess |  Témata týdne
Všichni si pokládáme tuto otázku. Kdyby jsme nepotkali tohohle kluka. Kdyby jsme nepotkali tohoto lháře nebo úplně nejzákladnější "Co by se stalo, kdyby jsme vůbec neexistovali". Jak se říká ve všem špatném hledej i to dobré. Kluk co ti ubližuje tě ponaučí do dalšího vztahu, podvodník ti dodá ostražitosti, problémy všeho druhu ti dají příště jasnější nápovědu, jak je řešit.

Jenže mě vyvstává jiná otázka. Co by se stalo, kdyby lidi na sebe byly hodnější/milejší/chápavější/vnímavější/citlivější/rozumnější/soudnější. Já vím, že každý z nás je povahou a chováním originál a každý na situaci reaguje jinak, ale někdy si říkám, že je to strašně neférový. To co mě umí dohnat k pláči, jiného nerozruší.

Dále by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby se lidé naučili konečně číst mezi řádky. To že se člověk usmívá ještě neznamená, že jste ho vnitřně nezlomily. Věta "vše je v pořádku", málokdy bývá v pořádku. V chatu ok a nebo smajlík taky neznamená, že ten dotyčný nesedí za monitorem a neroní slzy, protože jste mu ublížili, ale vy to nevidíte protože vidíte a věříte jen tomu co je tam napsané, ale od toho jsme lidé aby jsme byly komplikovaní. Možná jsem jiná a moc složitá nebo nevím, ale když vidím, že mi někdo řekne nebo napíše "chápu to" nebo "v pořádku" tak ve mě neustále hlodá pocit, že to tak není a radši budu 5 minut za blbce a zeptám se znovu než být blbcem po celý život (nechci někoho urážet, ale toto je mírně přeformulované Čínské přísloví) a žít s pocitem, že se vlastně nic nestalo, ikdyž jsme strašně ranili a ten dotyčný bude mít trápení delší, než které by jste měli Vy, kdyby jste prostě napsali " Myslíš to vážně, nebo ti to ublížilo?". Co je na tom tak těžkého?


Proč k sobě nemůžou být lidé lepší? To jsou ty jejich přítelové/kyně, kamarádi/ky, matky/otci atd., tak špatní, že Vám nestojí za kousek citu pochopení a přemohnutí se? Asi mám jinou výchovu, ale alespoň umím být vnímavější k větám mezi řádky a k tomu, že ne každý jedinec na danou situaci reaguje stejně ba naopak.

Asi Vám nemusím říkat, že tento článek vznikl na základě sebezklamání a nepochopení a strašně to bolí, ale život musí jít dál. Nepochopena, nevnímána, ale druhé straně, nikdy nikoho nepřinutím k ničemu co sami nechtějí, nejsou to žádné moje loutky, ale živé bytosti, u kterých doufám, že jednoho dne pochopí vše výše uvedené a jakožto pochopí i mne a snad tady už nebudu sedět se slzama v očích a ptát se sama sebe "Copak to nevidíš, jak mi puká srdce bolestí? Copak to nevidíš, že to není v pořádku, jak tvrdím?" a třeba se jednoho dne setkám se sounáležitostí.

Život je velké jeviště, na kterém musíš hrát, i když ti srdce krvácí, ty musíš se smát ...

Myslím si, že nejlépe téma týdne vystihl Jason Derulo se svojí písní.


Pointou těchto mých nesmyslů je: Buďte rádi pokud jste pochopeni a děkujte, protože na každého se nedostane ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Corinne Corinne | Web | 14. února 2012 v 7:09 | Reagovat

Já jsem přecitlivělá ažaž...trochu moc..
se nediv, když jsem si prošla šikanou, naštěstí, už je to vcelku dobrééé ;-)

2 Tess Tess | E-mail | Web | 14. února 2012 v 9:25 | Reagovat

Tak to mě mrzí to není nic příjemného

3 pavel pavel | Web | 15. února 2012 v 12:01 | Reagovat

V mém článku nebylo nic osobního, ale je skutečně mnoho žen, které v manželství trpí. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama