Únor 2012

To nejhorších na přáních

28. února 2012 v 1:21 | Tess |  Moje řeči
Rozhodla jsem, že vyberu pár témat a napíšu k nim svůj pohled. Budou to převším úvahové témata z každodenního světa. Dnes se chci zabývat přáními. (doufám, že to mám dobře vystupňovaný, základka je totiž už dávno pryč ;)

http://4.bp.blogspot.com/_cNW-NI89J8M/TUtsOOU2H9I/AAAAAAAAAiU/8izwq_VQoes/s320/i%2Bwish.jpg

Co je tak špatného na to mít přání? Automaticky se nám všem vybaví odpověď - že, když se splní už po ničem netoužíme. Tento fakt je velmi zajímavý pro ekonomiku a absolvovala jsem na toto téma přednášku. Přání hodně ovlivňují trh jako takový. To, že si přejete nové DVD, znamená, že si ho zanedlouho zakoupím, ale co pak? Moje přání je splněno a zhmotněno. Pár dní/týdnů/měsíců jsme psychicky naplněni, ale vždy příjde k prozření a přichází další bod a to opět přání. Přání je v ekonomice nevyčerpaelný status a mnoho obchodníků prodává jen díky přání (teď samozřejmě nemluvím o prodejcích jogurtů, ale i to si někdo může přát). Stále si něco přejeme a stále toužíme po něčem novém, nikdo není vyjímka, jsme na to všichni stejně. Neznám jediného člověka, co by si nic nepřál. Boty, šaty, auta, počítače, mobily, televize, vysavače, žehličky, myčky, pračky, ledničky, nábytek, a tuny dalších věcí a netřeba tak drahých. Proč tomu, ale tak je? Proč prostě musíme mít NĚCO, když můžeme mít mnoho substitů těchto výrobků? Protože, naše duše se přesně bez tohoto cítí prázdná a nenaplněná. Je to prostě typický biblický chtíč. Je to motor našeho já co nás, žene dopředu. To vše se nachází pod jediným slovem - Přání.

http://2.bp.blogspot.com/-vbArBNe2I3Q/Th-NquTqyEI/AAAAAAAAAM4/Qs-6_KqXR6M/s1600/Wishes.jpg

V našich životech se nenachází jen, hmotnná přání, ale i nehmotnná, ale často nesplnitelná. Ano, jsou zde přání typu, aby mě kamarád měl rád, aby na mě byl hodný, abych se mu líbila a skoro vždy se vyplní. Další přání jsou duševní a myslím si, že si je přejeme více než ty hmotnné. Jsem spadá především, abych byla zdravá/šťastná/milovaná/měla stěstí, aby moje děti/rodiče a daší blízké osoby byly zdravé/šťastné/milované/měli štěstí. Tyto přání jsou však nepolapitelné. Nikdy nemůžete konstatovat, že jste jich dosáhli. Nemůžete říct jsem zdravý/á, tak jako si řeknete "příští měsíc si koupím novou myčku". Vím, že to zní asi tvrdě a pro někoho nepochopitelně, ale uvědomte si že tyto přání neovlivníte mocí peněz nebo chtěním. Osud k Vám může být krutý a to co bylo dnes, neznamená zítra.

http://fitforlife.blogerka.cz/obrazky/fitforlife.blogerka.cz/i-wish-i-could-fly-by-korny-pnk.jpg

Nejradši bych se vzdala všech hmotnných přání, klidně si je všechny nechte, ale dejte mi zdraví, štěstí a lásku a v mém případě bych si ještě přála, ne aby se zastavil čas, ale aby rodiče nestárli a též byly zdraví,šťastní a milovali se. Prodala bych všechno co mám, obětovala bych i lásku a štěsí (zdraví nemůžu to bych si toho moc pak neužila), ale dejte abych mohla celý svůj život prožít vedle těch dvou osůbek, bez kterých bych si vlastně ani nemohla nic přát. Přeju si, protože to oni mi dali život, to oni mi dali tu možnost. Kdyby tohle šlo ovlivnit, tak moje duše by se nenaplnila jen na pár dní,týdnů či měsíců, ale na desítky let. Všechny ostatní přání mi příjdou marnivý a neporovnatelně ubohý. Toto je mé jediné přání, ale již teď můžu říct, že s mými rodiči nikdy nezastárnu. Živote? Jsi pěkná svině, že jsi vytvořil přání a nedal jsi jim všem rovnocennost, aby mohly být všechny splnitelné.

http://elderlyseniorlivingcare.com/wp-content/uploads/2011/04/Aging-Parents-Care.png

Kdybych mohla vrátit....

26. února 2012 v 23:29 | Tess |  Moje řeči
Před pár hodinama jsem si přečetla tento text: "Kdyby jsi mohl, ve Svém životě vrátit jakýkoliv, okamžik jaký by to byl".
Tato věta mě dovedla, až k nápadu napsat na ni tento článek.

http://fc04.deviantart.net/fs71/i/2010/158/6/d/Thinking_that_life_is_hard_by_TUxkA.jpg

Závidím lidem, co by nikdy nechtěli nic vrátit ve svém životě, u mě je to však jinak. Vždy jsem chtěla vrátit jen jediný okamžik. Byl to den, kdy můj děda odjížděl do nemocnice a čekala ho operace. Odjížděl velmi brzy a se všemi se loučil, já byla od přírody spáč a když mě přišli probudit abych se sním šla rozloučit odmítla jsem protože jsem chtěla SPÁT, jedinou útěchou nyní je, že mi bylo 13 a byla jsem v pubertě, ale stále to není omluva pro můj čin. Tak tedy odjel a druhý den šel na operaci a náhle potom nám volali, že děda bohužel umřel ale, že před operací napsal nějaký dopis a že nám ho zašlou i s jeho osobními věcmi. Byl to dopis narozloučenou, děda buď věděl, že jeho tělo operaci nezvládne nebo si prostě řekl, že už se nechce probudit a být i nadále nemocný.
Nikdy si to neodpustím a nejradši bych si namlátila jak sem byla hloupá a líná. Dědu jsem v duši prosila o odpuštění a doufám, že mi to už odpustil. Odpuštění mi, ale nepomůže stím na čem jsem se dopustila na sobě.

http://1.bp.blogspot.com/-_X9JUo-FeO8/TeMpLkiKrrI/AAAAAAAABtE/qolbdZRxYms/s1600/tumblr_llv5p4dZQz1qaobbko1_500.jpg

Toto do minulého roku byl jediný moment kdy sem se nenáviděla a hodně trpěla a vždy trpět budu. Život je, ale krutý a seslal na mě ještě dva okamžiky. Jeden z nich bych chtěla vymazat a druhý bych chtěla ovlivnit.
Ten, který bych nejradši spálila a uhel a utíkala před ním na sto mil, je den kdy jsem poznala tu proradnou mrchu. Hrála si na velkou kamarádku a já hloupá jsem se sní ještě odstěhovala do pronájmu. Ona vše věděla nejlíp, vysmívala se mi, pomlouvala mě, kritizovala mě, na vše měla argumenty a především v každém slově, které kdy vyřkla, a to si nedělám srandu opravdu v každém, lhala. Během tohoto psychicky vyčerpávajícího období jsem potkala svého nynějšího přítele, který ji prokoukl za pět minut, což mě trvalo skoro rok. Okamžiztě mi nabídl ať u něj přespávávám, abych nemusela zpátky do toho pekla a následně za pár měsíců mi nabídl bydlení, na které jsem samozřejmě okamžitě kývla, protože jsem už prozřela a moje síly byly na bodu dno.
Jak se ale, říká všechno špatné je k něčemu dobré, tak to dobré bylo, že jsem do podnájmu nešla jen stou fúrií, ale i s její nevlastní sestrou, která je dodnešního má nejlepší kamarádka a to ona se mnou bojovala proti ní, ale proti intrikářce největšího kalibru se těžko a marně bojuje. Debilovi nevysvětlíš, že je debil. Takže, boj s něčím co si myslí, že je to nejlepší na světě, je prostě nekonečný a nikam nikdy nevede.
Došlo na stěhování a nejen moje. Má spřízněná duše to nevydržela utekla s novým přítelem taky a samozřejmě že ta ničitelka nemohla sama utáhnout nájem tak šla taky. Došlo na vyúčtování energii a ona svoji sobeckostí, debilitou, všeznalctvím protočila přes 30.000,- (sprcha 3x denně min po hodině, svícení všude, topení na maximum a otevřený okno). Byla jsem na dně, ale chtěla jsem mít klid od věčných hádek a pokrytectví, svoji část jem splatila a už jsem o ní nechtěla nikdy a nic slyšet. Naštěstí mé přání bylo vyslyšeno a stalo se tak.
Dodnes proklínám ten den, kdy sem jí potkala natož se sní spřátelila, ale v té době to nikdo nemohl tušit a život prostě takový je. Ponaučila jsem se a už vím, že po světě chodí i zlý lidi jako tento a člověk by si měl dávat pozor komu věří. Nestálo mě to jen mnoho peněz, ale především psychické vyčerpání a úplné zklamání. Osud tomu tak chtěl a asi mi chtěl dát lekci do budoucnosti. Gratuluji osudu a možná mu i děkuji, protože si mě vážně něco naučil a především ti děkuju za tu osůbku co si mi dal a mám ji stále po boku a Tobě děkuju, že si stála při mě a já při Tobě a nějak jsme to zvládli a jsem šťastná, že si mojí nejlepší kamarádkou a vlastně jsme si tímto prošli tím zlým a teď už nás snad čeká jen to dobrý. Takže ve finále mi to za to stálo, protože přátelství se nedá ocenit a je to dar.
Možná Vám to nepřipadá jako peklo, ale nejsem taková svině a hodně věcí zde nepíši a ani psát nebudu, protože já nepotřebuju počerňovat druhé, tak aby je to zničilo v prach.

http://media.tumblr.com/tumblr_lh4yoeSxkb1qd7iap.png

K dalšímu okamžiku, který jsem výše zmínila a mohla jsem ho ovlivnit, ani nedojde, protože moje síly a moje srdce to dodnes nemůže zvládnout. Budím se ze snů s pláčem a není dne, kdy si na něj nevzpomenu a stále to pořád bolí, ikdyž je to zachvíli rok. Chystám se zde o této osobě psát, ale zatím nacházím odvahu a sílu, takže pokud Vás moje bláboly budou zajímat sledujte můj blog a vězte, že až to budu psát tak nebudu střízlivá a už vůbec ne v psychické pohodě. Smrt není lehká.

http://images2.fanpop.com/images/photos/4300000/Chibi-Death-Note-death-note-4312234-396-371.jpg

Dotazník - Náhled do mé osobnosti =D

26. února 2012 v 18:33 | Tess |  O mě
CO BYL TVŮJ..:
1. Poslední nápoj = Bonaqua, jemně perlivá
2. Poslední telefonní hovor = Miláček =)
3. Poslední SMSka = Pán z pronájmu =D
4. Poslední písnička,kterou si poslouchala = Jesse McCartney - Leavin

UŽ JSI NĚKDY:
6. Šel na rande s někým dvakrát = Ano
7. Byl nevěrný = Ano
8. Někoho políbil a litoval toho = Nellituju ničeho ;)
9. Ztratil něco zvláštního = Spíš ukradeno mi bylo...můj milovaný notebook se všemi daty
10. Byl skleslý, smutný = Jasné
11. Byl opilej a zvracel = To už ani nepočítám =D

NAPIŠ TVOJE 3 OBLÍBENÉ BARVY:
12. Růžová
13. Fialová
14. Šedá

V ROCE (2011) JSI :
15. Našel novýho kámoše/ku = Ani nevím čéče
16. Zamiloval se = To už sem byla ;)
17. Smál se až si brečel = Ani nevím ;)
18. Potkal někoho, kdo změnil tvůj život = Jo tu malou sviňi, ponaučila jsem se
19. Objevil pravého kamaráda = Ano, ale tušila jsem to už předtím ;)
20. Zastihl někoho kdo o tobě mluvil = Jasné, o kom se nemluví tak nežije ;)
21. Políbil někoho kdo chce být tvůj dobrý kamarád/ka = heh nevím o tom =D
22. Kolik máš opravdových přátel, kterým opravdu důveřuješ = Dva lidi, nejlepší kamarádka a můj ex nyní taky dobrý přítel
23. Kolik chceš mít dětí = jen jedno, ale jen kluka =D
24. Máš nějaké zvíře = Křečouna =)
25. Chceš si změnit jméno =Asi od té doby co umím mluvit
26. Co jsi dělal na své poslední narozeniny = nic, byla jsem doma a truchlila nad svým věkem =D
27. V kolik ses dneska vzbudil = v 11
28. Co jsi dělal včera o půlnoci = Opravovala názvy písniček
29. Něco, čeho se nemůžeš dočkat = myčky =D
30. Naposled jsi viděla svojí mámu = dneska,byla jsem u nich doma ;)
31. Jaká by byla jedna věc, kterou by jsi mohla změnit na svém životě? rozloučit se s dědou před odjezdem do nemocnice
32. Co právě teď slyšíš nebo posloucháš = nic
33. Mluvila jsi někdy s osobou s jménem Tom = Jo a nejvíc se mi vybavuje ten parchant
34. Co ti teď leze nebo lezlo na nervy = "Můj kamarád", kterýmu nestojím ani za odpověď
35. Nejvíc navštěvovaná stránka na netu = Facebook =D
36. Jaké je tvoje pravé jméno = spíš napíšu přezdívku svoje jméno nesnáším - Tess
37. Přezdívky = Tess, Tessiinka, Tessíí, Tessiilí
39. Znamení zvěrokruhu? = Střeleeeec
40. Muž nebo žena? = Žena
41. Jak se jmenuje/jmenovala tvoje základní škola = podle ulice =D
42. Střední škola = Zahradnická ;)
43. Vysoká/univerzita = ještě není hotová ;)
44. Barva vlasů = Hnědá, někdy ale černá a nebo fialová nebo červená =D
45. Vlasy krátké/ dlouhé / žádné = Krátké =( chci dlouhééé
46. Výška = 170 cm
47. Jsi do někoho zamilovaný teď? = Jo skoro dva roky ;)
48. Co máš na sobě rád? = Nic ;)
49. Máš piercing = Ne nelébí se mi to
50. Máš kérku = stále se odhodlávám
51. Píšeš levou, nebo pravou rukou? = Pravou

PRVNÍ…
52.Chirurgický zákrok = trhání zubu s kořenem to je prý zákrok =D
53. Piercing = Není a nebude
54. Nejlepší kamarád/ka = To už si ani nepamatuju ;)
55. Sport/aktivita, kterou si dělal = Balet =D
56. Dovolená/ zájezd = Chorvatsko achjo =D
58. Značka prvních párů bot = Kenvela =D

PRÁVĚ TEĎ:
59. Jíš = nejím ;)
60. Piješ = Nepiju polila bych si klávesnici to víš, že jo =D
61. Chystám se = jet od rodičů k sobě domů =)
62. Posloucháš = Svoje ťukání na klávesnici ;)
63. Čekám = na spásu? =D

TVOJE BUDOUCNOST:
64. Chceš děti? = ano
65. Chceš se vdát/ oženit? = kéž by to bylo hned teď
66. Plánuješ kariéru? = jakou jako? že bych byla zpěvačka? jen to si nepřejte =D
CO JE LEPŠÍ:
67. Rty nebo oči = plný rty ;) svoje oči nesnáším spíš barvu ;)
68. Objímání nebo líbaní = Objímání
69. Menší nebo vyšší = Vyšší.... chlap ;)
70. Starší bo mladší = Já? Kéž bych byla opět mladá, krásná a žádaná =D
71. Romantický nebo spontánní = romantický
72. Svalnaté ruce nebo břicho = Břicho...krajtu na objímání nepotřebuju ;)
73. Hlučný nebo tichý = Já? Hlučná =D
74. Vztah nebo úlety = já už nemám na výběr =D
75. ,,Trouble maker,,:D nebo opak = nechápu otázku =D

UŽ SI NĚKDY:
76. Políbil neznámého člověka = Jo, ale asi na to nechci ani vzpomínat =D
77. Pil silný alkohol = Bože a kolik =D
78. Ztratil brýle nebo čočky = žídný nemám ;)
79. Spal s někým na první schůzce = Mno jo no
80. Zlomil někomu srdce = Někteří si to zaslouží ;)
81.Měl zlomené srdce = Kolikrát
82. Byl zatčen = Ještě ne, ale co není může být =D
83. Už jsi někdy někoho přitahoval/ okouzloval = Já nevím to se ptejte jinde =D
84. Plakal, když někdo umřel = Plaču z toho i ze spaní =(
85. Vzdal se něčeho, abys pomohl kamarádovi? = od toho je přátelství

VĚŘÍŠ V:
86. Sebe = ani ne =D
87. Zázraky = pár sem jich viděla a zažila, takže ano
88. Lásku na první pohled = těžká otázka...asi už ne
89. Existenci ráje = V nebi možná
90. Santa Claus = Jooo lepší než Ježíšek ;)
91. Políbení na první schůzce = To může být i jinak? =D
92. Existenci Andělů = Ano, potom co sem zhlédla supernatural =D

ODPOVĚZ PRAVDIVĚ:
94. Měl jsi někdy najednou víc než 1 přítele/kyni? = v pubertě možná =D

95. Zpívala jsi dneska? = By na mě zavolali policajty proboha =D
96. Někdy někoho podvedla? = Ano
97. Kdyby jsi mohla jít zpět v tvém životě, kam až by jsi zašla? = Do svých 17, nejlepší roky a byla jsem mladá, krásná....už sem to psala =D
98. Kdyby jsi mohla vybrat jeden den v minulém roce a oživit si ho, jaký by to byl? = v minulým roce žádný ale v předminulým svatbu sestřenice a zachránit svého bratránka od zkázy, kterou učinil minulý rok
99.Miloval? co? Já miluju všechno a všechny =D
100. Posting this as 100 truths? = yes
Od http://medvidek-povidky.blog.cz/ sdílejte s odkazem ;)

Neučili nás lásce a porozumnění

26. února 2012 v 12:51 | Tess |  Témata týdne

Celý týden kolem tohoto tématu chodím jak kolem horké kaše a přemýšlím nad tím, co nás ve škole nenaučili, ale ať se snažím sebevíc tak mě stále vyskakuje, co nás ve škole učili, ale my jsme následně zjistili, že do života je to zcela nepotřebné. Ano, mluvím o těch šílených rovnicích, zlomcích, jak v matematice tak i ve fyzice a chemii.
Přemýšlela jsem celý týden a vybavovala jsem si svoje školní léta, které byly plné pomluv, kamarádění, nekamarádění, šikany, bití (rvačky na chodbách=D), výsměchu, hrdinnství, ponížení, machrování, závidění, posmívání, uctívání, bratříčkování...atd. Prostě v jednu dobu jste žili sen a všichni k Vám vzhlíželi (v mém případě asi nikdo nikdy=D) a za dva dny Vás závidějící spolužák pomluvil a už jste byl největší loser a pak jste ste vy pomluvily jeho a začali si tvořit partu z jeho odběhlíků a on pak vás a vy pak jeho a blablabla =D pak jsme se, vždycky porvali a bylo nám hej =D


Takže z toho vychází, že nás nikdo na základní škole nenaučil sociálnímu chování. Protože proč by se učitelky snažili nám, ztraceným případům, vtloukat, že pomluvy nejsou správné, že nemusíme druhým záviděť, protože my třeba nevlastníme tak drahou věc, ale jsme zase třeba chytřejší a plno těch dalších věcí, co nám tloukli naši rodiče do hlavy, a proč tomu tak je? Dělám ve školství a plno učitelů si myslí, že když mají titul tak jsou mistry světa (neříkám, že jsou to všichni, ale pár se jich najde).Já učitel jim dám vědomosti a co víc by jste jako ode mě chtěli? To abych řešil jestli se Anička s kamarádkama sprčila proti Haničce? Ať si to vyřeší mezi sebou. Měli by jste si uvědomit, že dítě je sice živým tvorem tak jako Vy, ale nemá za sebou školy a kus života a oni to vážně mezi sebou nevyřeší. Dopadne to tak jak jsem výše zmínila. Proto bych neapelovala na to, aby se učilo z nějakých oxfordských učebnic z angličtiny (ty byly už za mě a nikdy jsem je nepochopila a jen sem propadala a na střední jsem dostala obyčejnou angličtinu a byla jsem jedničkářka), ale aby jste veškerou výchovu nenechávali jen na rodičích. Aby jste si uvědomili, že děti s Vámi stráví půlku svého dětsví, ano už to pochopte od 8 od rána tak do 14:00 jsou stále s Vámi. Dejte jim naději na hezké dětství a nezkažte ho jako nám ty šílený fúrie, které nezajímalo jestli jsou všichni ve třídě za dobře na tož aby věděli o tom, že u nás existovala šikana.


Neshledala jsem na sobě žádné následky, ale to asi díky skvělé výchově rodičů, za kterou samozřejmě Děkuji, ale nemůžu říct, že bych na základní školu měla hezké vzpomínky. Největší ironií je, že spolužák, kterého jsme v jednen moment uctívali a druhý moment šikanovali je jediný člověk o kterého mám zájem a jsem sním stále ráda v kontaktu. Nikdo jiný mi k srdci nepřirostl a klidně se přiznám, že o to ani nemám zájem. Abych nekřivdila své spolužačce Petře tak je mojí dobrou kamarádkou dodnes, ale nezahrnuji jí do základní školy, protože sní sem strávila ještě celou střední školu a celé své dospívání.
Osud to asi tak chtěl, chtěla jsem napsat úplně něco jiného, ale tohle je od srdce. Závidím všem, co měli na základní škole silný kolektiv a jejich přátelsví se děje dodnes, můj případ to bohužel (bohudík) není. Krásné vzpomínky mám na střední školu a děkuju za ně, ale opět se zde nenachází žádný nejlepší přítel. Myslím si, že během dětství, puberty nelze ani vytvořit nejlepší přátelství na celý život, protože člověk se formuje a neustále mění a s takovým člověkem jde málo kdy vyjít natož abych ho posléze označila přítelem na celý život. Možná se mnou nesouhlasíte, ale vycházím ze své "praxe" života.Budu ráda, pokud se z komentářů dozvím, že u na Vás se učitelé nedopustili takových to omylů a měli jste snovou základní školu a budu Vám jen tiše závidět.


Lži vážně bolí...

18. února 2012 v 0:14 | Tess |  Moje řeči
Nedávno jsem zde zveřejnila článek "obnovení starého přátelství a nyní s klidným srdcem můžu říct, - té osobě už na mých článcích a názorech nezáleží - že si ten článek přečetl a napsal k němu krásný komentář (najdete níže) a utvrdil mě o zájmu mé osoby. Ano ten den ano, ale postupem hodin až dnů jsem zjistila naprostý opak. Nestojí o to, nebo lépe řečeno o naše přátelství (možná ode mě troufalé, ale tajně jsem doufala) a s vědomím, že mi nijak neublížil, odešel a já probrečela noc jak jinak (stímto souvisí můj článek k tématu týdne, jinak to nemám vůbec zamotaný =D )

Tak jsem si říkala, že sice nemusíme být nejlepší kamarádi, kteří tu jsou pro sebe 24 hod, že toho chci po pěti letech až moc a měla bych tomu dát volný průběh a být vděčná za to, že tuto osobu znám a jsem sní konečně opět v kontaktu. Tak jsem se rozhodla čekat od pondělí do čtvrtka, jelikož celý minulý týden jsem iniciativně psala ze své strany, doufala jsem v pouhou otázku "jak se máš?". Opět zklamání. Jsem osoba nedočkavá a když něco chci tak včera už bylo pozdě, bohužel taková jsem já =(. Tudíž jsem mu napsala svůj názor na danou situaci, na to se mi dostalo odpovědi, že se se mnou o tomto nebude bavit a tím konverzace skončila. Dnes jsem učinila nový pokus, zda-li si o tom promluvíme a obratem mi přišlo pouhé jedno slovo "ne". Každý jiný by takového člověka poslal do jistých končin nebo ho ignoroval, ale já to potom všem nedokážu, takže mi je jasné, že se budu snažit dál a budu si hrát na tu vtíravou husu o které asi ani nechce slyšet a budu jen dál tajně doufat v nějaké opětovné sblížení.

http://1.bp.blogspot.com/-CXmGIsqnD3U/TjX0V1sGDaI/AAAAAAAAAEc/r5v5oMy-OMU/s1600/friendship_440_494.jpg

Vím, že si to jednoho dne přečteš, jestli sem ti tak strašně ublížila, ikdyž si nejsu vědoma jakého hrozného činu jsem se vlastně dopustila, tak ti jen chci říct, že sem se nás snažila opět sblížit a udělala jsem proto maximum. Raději mi upřímně napiš nesnáším tě a chci tě vymazat ze svého života a přátel, ale prosím nebuď po všech těch letech lhostejný a nesoucitný, myslím si, že si to nezasloužím a chci znát vše na rovinu. Já nepotřebuju jen dalšího přítele na facebooku do počtu, který se nikdy ani neozve...

http://4.bp.blogspot.com/-BnHarMd5FhI/TYNgtgiQ8hI/AAAAAAAAARQ/MK9TxCxGVp0/s400/broken-friendship.jpg
Proč jsem článek nazvala tak jak jsem ho nazvala? Protože chci naznačit, aby jste nelhali svým blízkým nebo v mém případě známým a především jim nedávali plané naděje, když to nemyslíte od srdce. Můžete si myslet, že ten blízký to vezme také na lehkou váhu v které to prezentujete Vy, ale vždy to tak nemusím být. Jsem živoucím důkazem, že mi bylo lháno a slibováno a z mé strany očekáváno a nakonec to skončilo bolestí, mlčením a lhostejností a především musím žít sama v smyšleném světě, v kterém to nijak neovlivním, protože ten člověk nečekal v to co já, protože mi to pouze nalhával. Proto Vás prosím, neříkejte větu "záleží mi na Tobě", když jí nemyslíte od srdce, protože strašně touto lži ubližujete cizím srdcím a proléváte mnoho zklamaných slz.

http://www.askdro.com/wp-content/uploads/2011/07/brokenfriendship.jpg

Co by se stalo kdyby...byly lidi citlivější

14. února 2012 v 2:30 | Tess |  Témata týdne
Všichni si pokládáme tuto otázku. Kdyby jsme nepotkali tohohle kluka. Kdyby jsme nepotkali tohoto lháře nebo úplně nejzákladnější "Co by se stalo, kdyby jsme vůbec neexistovali". Jak se říká ve všem špatném hledej i to dobré. Kluk co ti ubližuje tě ponaučí do dalšího vztahu, podvodník ti dodá ostražitosti, problémy všeho druhu ti dají příště jasnější nápovědu, jak je řešit.

Jenže mě vyvstává jiná otázka. Co by se stalo, kdyby lidi na sebe byly hodnější/milejší/chápavější/vnímavější/citlivější/rozumnější/soudnější. Já vím, že každý z nás je povahou a chováním originál a každý na situaci reaguje jinak, ale někdy si říkám, že je to strašně neférový. To co mě umí dohnat k pláči, jiného nerozruší.

Dále by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby se lidé naučili konečně číst mezi řádky. To že se člověk usmívá ještě neznamená, že jste ho vnitřně nezlomily. Věta "vše je v pořádku", málokdy bývá v pořádku. V chatu ok a nebo smajlík taky neznamená, že ten dotyčný nesedí za monitorem a neroní slzy, protože jste mu ublížili, ale vy to nevidíte protože vidíte a věříte jen tomu co je tam napsané, ale od toho jsme lidé aby jsme byly komplikovaní. Možná jsem jiná a moc složitá nebo nevím, ale když vidím, že mi někdo řekne nebo napíše "chápu to" nebo "v pořádku" tak ve mě neustále hlodá pocit, že to tak není a radši budu 5 minut za blbce a zeptám se znovu než být blbcem po celý život (nechci někoho urážet, ale toto je mírně přeformulované Čínské přísloví) a žít s pocitem, že se vlastně nic nestalo, ikdyž jsme strašně ranili a ten dotyčný bude mít trápení delší, než které by jste měli Vy, kdyby jste prostě napsali " Myslíš to vážně, nebo ti to ublížilo?". Co je na tom tak těžkého?


Proč k sobě nemůžou být lidé lepší? To jsou ty jejich přítelové/kyně, kamarádi/ky, matky/otci atd., tak špatní, že Vám nestojí za kousek citu pochopení a přemohnutí se? Asi mám jinou výchovu, ale alespoň umím být vnímavější k větám mezi řádky a k tomu, že ne každý jedinec na danou situaci reaguje stejně ba naopak.

Asi Vám nemusím říkat, že tento článek vznikl na základě sebezklamání a nepochopení a strašně to bolí, ale život musí jít dál. Nepochopena, nevnímána, ale druhé straně, nikdy nikoho nepřinutím k ničemu co sami nechtějí, nejsou to žádné moje loutky, ale živé bytosti, u kterých doufám, že jednoho dne pochopí vše výše uvedené a jakožto pochopí i mne a snad tady už nebudu sedět se slzama v očích a ptát se sama sebe "Copak to nevidíš, jak mi puká srdce bolestí? Copak to nevidíš, že to není v pořádku, jak tvrdím?" a třeba se jednoho dne setkám se sounáležitostí.

Život je velké jeviště, na kterém musíš hrát, i když ti srdce krvácí, ty musíš se smát ...

Myslím si, že nejlépe téma týdne vystihl Jason Derulo se svojí písní.


Pointou těchto mých nesmyslů je: Buďte rádi pokud jste pochopeni a děkujte, protože na každého se nedostane ;)

Obnovení starého přátelství

12. února 2012 v 1:02 | Tess |  Moje řeči
Přemýšlím a polemizuju zda-li je to možné...Především bych měla uvést důvod, jak sem na toto téma přišla. Existuje jeden kluk, už bych ho ani klukem nenazyvala, je to prostě už chlap. Kdysi dávno jsme bývaly nejlepší přátelé, takový ti na který sedí citát - Tvůj dobrý kamarád, tě příjde do vězení navštívit, ale nejlepší kamarád sedí vedle Tebe v cele a říká "tak tohle jsme podělali". Jenže to mělo menší háček...byl z Ostravy což je přes 200 kilometrů, i tak nám nic nebránilo se sem tam sejít, ale hlavně jsme žili pomocí virtuální techniky. Kdykoliv, jakkoliv za všech podmínek ať byl den či noc jsme tady pro sebe byly. Prostě přátelství, tak jak ho popisují všichni ve svých fantaziích a citátech, jsem měla a byla jsem vděčná za to, že je tady jedna osůbka co při mě bude vždy stát, ať se stane co se stane a nějaká vzdálenost nám v tom nebrání.


Jenže jak to bývá, nic není růžový po celý život a tak se i stalo. Já husa jsem si našla přítele, kterému již dnes ani nemůžu přijít na jméno a na všechny a na všechno jsem úplně zapoměla, včetně mého nejlepšího kamaráda. Prostě sem myslela, že zažívám lásku života ( nebylo mě 15 pokud se chcete zeptat, už mi bylo přes 20, i přesto jsem moc rozumu v tomto věku nepobrala =D ) a, že ti všichni lidi kolem by mě takhle nikdy duševně nenaplnili. Chyba lávky, po třech letech byl konečně konec a já si uvědomila, že jsem na tomhle širým světě sama a nikoho moje bolístky zajímat nebudou, když sem se jim celý tři roky neozvala. Nebyla jsem na dně z toho, že jsem bez toho idiota, ale z toho, že mě kvůli tomu idiotovi nikdo nezbyl, protože jsem furt naivně doufala, že se to obátí k lepšímu z jeho strany, ale nikdy se tak nestalo.

Takže jsem viz. výše uvedeného již jen známého kamaráda kontaktovala a zjistila, že má nově přítelkyni a, že je šťastnej jak blecha, tak sem mu to jeho štěstí nechtěla kazit mým zpackaným životem, který jsem si zavinila sama a nechtěla jsem si hrát na super kamarády, když já sem to vlastně zničila vlastní vinou a tímto naše konverzace po pár slovech skončila.

Nyní je to pět let od té doby. Dlouho jsem na něj vzpomínala a doufala, že se má dobře a, že on teď žije lásku svýho života a já nemám žádný právo se mu vnucovat, protože to všechno skvělé mezi námi jsem zahodila já, kvůli jednomu budižkničemu chlapovi. Odolávala jsem hodně dlouho a sama sebe utvrzovala, že už stejně na mě zapoměl, protože to třeba kdysi nebral vážně jako já. Prostě jsem opět dělala to co kdysi, byla jsem sobecká a myslela si, že jen moje konání a usuzování musí být to správné a jedinečné. Co se, ale nestalo.
Mám novou práci a v rámci toho tam potkávám mnoho kluků v letech, kdy já sem naposledy viděla svého nejlepšího kamaráda a jeden z nich mě aji zaujal, říkala jsem si nebuď blbá jemu maximálně 20 ne-li míň, takovým už dávno odzvonilo, ale když jsem ho vídala častěji a častěji a kdykoliv mě podravil, loučil se, oznamoval mi něco, smál se na svoje vrstevníky nebo opačně byl na ně naštvaný, začala jsem zjišťovat, že to není o tom, že se mi možná libí takový mlaďoch, ale o tom, že mě někoho strašně připomíná, nejdřív jsem začala v hlavě projíždět známý osobnosti a pak, ani nevím jak mě vysvitlo v hlavně, že mi vlastně připomíná to beztarostný dospívání, to dospívání po boku mého nejlepšího kamaráda, připomíná mi jeho...
Netřeba říkat, že jsem další dny a týdny sbírala odvahu, odvahu k tomu JEMU napsat, předevčírem jsem to, už konečně přemohla a napsala...další den bez odpovědi, už jsem si začala říkat,, jaká jsem hlupaňa, že kdybych mu nikdy už nenapsala tak bych tady teď neseděla a nedoufala, že se ozve...Ale, asi jsem vážně pro něj něco kdysi znamenala. Odepsal. Sice jsem se malinko chytli proč to nikdy neudělal on, ale my sme si vždy všechno říkali na rovinu, takže za půl hodiny jsme ani o žádné hádce nevěděli a psali si jako kdysi před mnoho lety. Každopádně já jsem typ člověka, co se na lidi umí strašně rychle upnout a ano já vím , že je to nanic vlastnost, ale ať se jí snažím ovládat -jakožto se mi to za těch x let povedlo stáhnou na dost nízkou laťku - tak pořád to ve mě je. Bohužel nebo bohudík? Tak teď zní otázka, protože se zase začínám upínat a další svojí strašnou vlastností, naivitou věřím, že to bude jako kdysi.

Co myslíte Vy? Máte pocit, že stará nejlepší přátelství jdou vrátit do starých nejlepších kolejí?


Seriály

9. února 2012 v 23:01 | Tess


○○Oblíbené seriály a jejich recenze ○○

○○ Zdroje ○○



The Vampire Diaries

9. února 2012 v 15:48 | Tess
Sedmnáctiletá Elena Gilbert (Nina Dobrev) a její patnáctiletý bratr Jeremy (Steven R. McQueen) se již čtyři měsíce vypořádávají s tragickou nehodou, při které zemřeli jejich rodiče. Teď bydlí u své tety Jenny (Sara Canning), která dělá vše pro to, aby byla tím nejlepším náhradním rodičem.

Elena byla vždy hvězdou třídy - krásná, populární a přátelská. Překonat žal jí pomáhájí její nejlepší kamarádky Bonnie (Katerina Graham) a Caroline (Candice Accola) i bývalý přítel Matt (Zach Roerig). Jeremy se však vydá na nebezpečnější cestu - aby skryl svoji bolest, začne užívat drogy. Také nechápe, proč ho Mattova sestra Vicki (Kayla Ewell) najednou odmítá a začíná chodit s Tylerem (Michael Trevino).

Když začne nový školní rok, do školy nastoupí nový student Stefan Salvatore (Paul Wesley). Nikdo však nemá ani ponětí, že Stefan je několik století starý upír. Elena i Stefan se navzájem přitahují, i když se jí někdy zdá Stefanovo chování poněkud podivné. Při jedné párty se oba poznávají blíže, avšak noční radovánky jsou přerušeny - Vicki je nalezena s krvavými ranami na krku.

Stefan se raději vrací domů, kde na něj čeká jeho starší bratr Damon (Ian Somerhalder), jehož neviděl už 15 let. Damon je také upír a oba bratři za sebou mají dlouhou a nepříliš šťastnou historii. Damon nechápe Stefanovo odmítání násilí a brutality, ale rozumí jeho zájmu o Elenu. Elena totiž vypadá úplně stejně jako dívka, kterou Stefan před více než stoletím miloval a kterou se pokoušel získat i Damon. A nyní tito dva bratři - jeden hodný a jeden zlý - vedou válku o Elenu, její rodinu a o její přátele...

Seriál je založen na stejnojmenné sérii knih od spisovatelky L.J. Smithové. Za převedením na televizní obrazovky stojí Kevin Williamson (Dawsonův svět). Pilotní epizoda byla odvysílána 10. září 2009 na stanici The CW.

Obsazení: Nina Dobrev, Paul Wesley, Ian Somerhalder, Steven R. McQueen, Katerina Graham, Candice Accola, Michael Trevino, Zach Roerig, Matthew Davis, Sara Canning

Informace k seriálu:

Český název: Upíří deníky
Původní název: Vampire Diaries, The
Země původu: USA
Roky natáčení: 2009-????
Domovská stanice: CW
První vysílání: 10. září 2009
Ukončení seriálu: ???
Délka epizody: 43 minut
Žánr: Drama / Horor / Romantický

True Blood

9. února 2012 v 15:30 | Tess
Alan Ball, tvůrce úspěšného seriálu "Odpočívej v pokoji", se vrací s novým seriálem pro HBO, tentokrát o upírech - "Pravá krev".

Tento seriál je založen na knižní sérii "The Southern Vampires Mysteries" od americké spisovatelky Charlaine Harris, která popisuje svět, jenž zná upíry díky syntetické krvi "TruBlood" vytvořenou japonskými vědci.

Setkáme se s barmankou Sookie Stackhouse (Anna Paquin), která ovládá telepatické schopnosti - ví, co si lidé myslí - a snaží se je udržet v tajnosti. Ji a jejího bratra Jasona (Ryan Kwanten) vychovala babička po náhlé ztrátě jejich rodičů. Jednou však do baru v malém městě v Louisianě, kde pracuje, přijde upír Bill Compton (Stephen Moyer) a Sookie se zamiluje...

Obsazení: Anna Paquin, Stephen Moyer, Alexander Skarsgård, Ryan Kwanten, Sam Trammell, Nelsan Ellis, Rutina Wesley,
Carrie Preston, Deborah Ann Woll, Jim Parrack

Informace k seriálu:

Český název: Pravá krev
Původní název: True Blood
Země původu: USA
Roky natáčení: 2008-????
Domovská stanice: HBO
První vysílání: 7. září 2008
Ukončení seriálu: ???
Délka epizody: 60 minut
Žánr: Drama / Fantasy / Horor