Země česká

20. března 2012 v 15:02 | Tess |  Témata týdne
Co by se dalo napsat k této zemi? Asi nic moc jen, že to spěje do pěkných s..... a to jen díky skvělé politice, korupci a díky tomu se z hodných lidí stávají svině a pak už se to táhne i mezi našimi vrstevníky.
Vzpomínám si kdy jsem byla pyšná na to, že jsem češka, bylo to před pár roky když sme vyhráli Mistrovství světa v hokeji nad rusy. V ten moment jsem byla pyšná že jsem se narodila zde a tento pocit sem si udržela skoro rok, ale nyní jsem se vrátila k tomu, že být čechem za moc nestojí a opět bych dala cokoliv za to být američankou nebo klidně i jakoukoliv jinou občankou (vyjimaje válečných státu a Afriky), kteréhokoliv státu, jen ne tohoto. Ano, ukamenujte mě, ale já se za naší zemi stydím. Stydím se za to, jak se reprezentujeme před ostatními státy a kontinenty, stydím se za naší vládu a jejich předávání obálek a následného potupného chování u soudu. Není zde spravedlivost a žádná naděje, že jednou ti nad náma budou mít stejná práva a povinnosti jako my a nebude jim jen všechno procházet. Proč to v jiných zemích jde a zde ne?

http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/750x750/Aug2009/543631.jpg?d41d

Česká republiko je mi z tebe zle, co se z tebe stává. Bohatí berou a nikdo na ně nemuže, chudí nemají co brát, protože to všichni nahoře rozebrali za "nic" a vozí se po nás jak po dostihovým koni. Je mi líto všech normálních občanů, kteří musí platit a živit politiky a další chátru v této zemi (nechci být rasistická). My nebudeme mít, kde bydlet a co jíst, ale ti svrchovaní páni se budou mít vždy dobře jen za to že spí ve sněmovně.


Utéct z tohot pekla, je snad to nejlepší co můžete udělat. Všude to nebude taky zcela růžový, ale aspoň Vám z toho nebude tak na blití jen otevřete noviny jako tady. Tady to totiž nedpadne moc dobře....
 

MHD

12. března 2012 v 18:10 | Tess |  Témata týdne
Vím, že je to o den opožděně, ale neměla jsem celý týden, co k tomu napsat, ale dnes mě tak vytočil jeden dědek, že jsem si řekla, že Vás o tom musím informovat a téma týdne se mi jen hodilo do krámu.

Ráno jsem jako vždy nestíhala (normální stav u mě =). Takže jsem na trolejbus musela utíkat. Nesla jsem dvě látkové tašky narvené k prasknutí a jednu z nich jsem měla na rameni a jak naschvál se při běhu se urvalo jedno ucho. takžě jsem tašku v té rychlosti popadla a utíkala, co to šlo, protože jsem v dálce viděla přijíždět trolejbus na zastávku takže jsem přidala a stihla jsem ho. Bylo poloprazdnej, ale potřebovala jsem dvě sedadla a ty byly jediný,volný řidiče na kole trolejbusu (pro ty kdo neví, jsou směrovaný nohama do uličky) a naproti mě byly další dvě dvojsedadla. Jedny po směru jízdý a druhý do protisměru. Na každém, seděla u okénka jedna osoba.
Rychle jsem položila roztrhlou kabelu vedle sebe na sedadlo a začala jsem v druhé kabele na zemi hledat novou tašku, abych to mohla nést na rameni. V tom jsme začali přííždět na následující zastávku a nastoupil předními dveřmi dědek. Začal u těch dvou sedadel, kde jsem seděla přešlapovat. Nevšímla jsem si ho protože když by se otočil, měl tam další dvě místa. V klidu jsem se vydýchávala a hledala kabelu. On tam furt stál a čuměl na mě. Kašlala jsem na něj proč bych se měla nervovat, oči má snad dobrý, tak ať se podívá. Jenže on si začal sedat a to přímo na tu tašku. Na poslední chvíli jsem i oddělala a dala do nové tašky. Bylo mu to úplně jedno, že by mi rozsedl věci. Ne jen tak nějaký věci, ale byl v tom notebook. Ten idot plesnivej starej si prostě sedl. Zařvala jsem přes celej trolejbus "Bože" a on prostě nic. Všichni se otáčeli, ale on se prostě uvelebil a nezajímalo ho, že tam jsou další dvě volné místa.

Tímto vzkazuju Všem důchodcům: Sem tam jsem Vás pustila sednout, ale nevidím důvodu proč bych měla pouštět "nemohoucí", co si jedou šmatlat hodinu po Kauflandu. Nemáte co kam lozit, když nemůžete stát jako normální lidi apropo, ale s kamarádíčkáma na ulici stát vydržíte co? Takže tímto, jste u mě skončil a nepustím už nikdy nikoho sednout. Pr... mi políbit můžete a je to jen kvůli tomu jak se chováte. A jak, že se to chováte? Jako největší bezohlední tupý sobeští idioti! Přestaňte si stěžovat na těch ulicích na mladý! My mladý máme totiž rozum a vidíme, kam ty Vaše výlety, kterými otravujete nás pracující a studující směřují. Ani svoje děti nebudu učit aby Vás pustili sednout, protože Vy si to nezasloužíte, protože jste nenormální. Nejdřív se podívejte na sebe co děláte a potom začněte kritizovat ostatní, těmi ostatními myslím nás mladý.

!!!!!!!!!!!Nepatří Vám celej svět, tak se stím smiřte!!!!!!!!!!

Mohou stát 2 hodiny

Spíše bych dodala a nemohou stát pět minut v šalině ;)

Rihanna

3. března 2012 v 1:01 | Tess |  O mě
Dneska bych Vám chtěla představit mojí nejoblíbenější hvězdu na této planetě.

Ano je to Rihanna a to už po celých 6 let od chvíle kdy začala. Dobře přiznávám se, když vydala svojí první písničku Unfaithful, tak sem si říkala co je to za strašnou uječenou kozu, ale za měsíc jsem změnila názor a stala se mojí nejobdivovanější.


Je to můj idol, spíš to už hraničí s posedlostí. Měla jsem všechny verze jejich vlasů, její nehty, styl oblíkání, prostě všechno, možná si řeknete, že jsem jen trapná kopie, ale já sem nikdy neviděla krásnější babu a tímto jsem se jí snažila alespoň minimálně přiblížit. Obdivují její rty, oči, nos, postavu, smích, vlasy, pohyby prostě všechno, ona je tím čím jsem vždycky chtěla být já. Možná si říkáte, "ale ona je mulatka"? Opět máte pravdu, ale já sem už od své puberty tvrdila, že sem se nikdy neměla narodit bílá, že to ke mě nesedí, vždy jsem chtěla být snědé pleti.




Nazvete mě asi bláznem, co by se měl jít léčit a najít sám sebe, ale to prostě jinak nejde. Taky jsem si myslela, že mě třeba za dva roky omrzí, jako mnoho jiných idolů, ale ona mě neomrzela na jedinou vteřinu. Je pro mě ztělesněním krásy, něhy, lásky, půvabu. Když jsem jí minulý rok viděla poprvé naživo, tak mě zasáhla ještě víc. Všechno to co vidíte na fotkách a videoklipech je pravda, ona je taková i ve skutečnosti. Hlavní věcí, na kterou bych chtěla poukázat je, že jsem nikdy od nikoho neslyšela, že by ji nenáviděl, tak jako mnoho lidí i já nesnáší Gagu a mnoho lidí nemusí třeba Angelinu Jolie, která mi příjde také krásná, ale o Rihanně jsem toto nikdy neslyšela. Pod každým jejím úsměvem se nachází kus jejího srdce. Prostě ji zbožňuje a tečka =).




Přidávám pár fotografií jak slečny úžasné tak i svojí fotku, kdy jsem byla na červeno. Jen jedinou věc nikdy neudělám, nepůjdu na blond jako teď ona. Ani jí to poprvé nesluší, ale až mi dorostou vlasy vracím se k červené a k její verzi dlouhých vlasů. To ona změnila svět a dala mu barvu a styl. Překonala předsudky a podala vše s grácií a především, nikdy nevypadala zle ba naopak všichni kritici ji vždy chválili.


Trapná napodobenina =DDDD

 


Kdo je nejkrásnější?

1. března 2012 v 23:02 | Tess |  Témata týdne

Už od pondělí přemýšlím, co bych k tomu tématu napsala. Napadají mě kraviny typu: "Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější", "co vidím, když se vidím". Prostě nepoužitelný pro článek. Před chvíli jsem byla na blogu jedné milé slečny, kterou jsem si oblíbila (miss-cute.blog.cz) a psala tam o trapkách z facebooku alias focení v zrcadle a špulení pusy. Nechci psát o tom stejným, ale přivedla mě na spásnou myšlenku. Copak holky vy se nevidíte? Budu se opakovat jako Miss Cute s facebookem, ale patřím do jedné skupiny, kde se hodně často ukazují fotky holek, co je administrátorce poslali na mail, nechci tuto skupinu jmenovat, protože jí nehodlám dělat reklamu a ani si to nezaslouží. Posílají tam fotky hlavně slečny okolo 15, samozřejmě i starší, ale tento věk je nejčastější.


Chci psát o tom, jak jsou mladé holky hloupé. Ani bych neřešila, jak vystavují poprsí, což mi příjde u 15 leté slečny také ubohé a dalo by se o tom dalekosáhle psát, ale spíš to jak jsou šíleně zmalované. Já když si vzpomenu na svoje 15 roky života a přišla bych takhle zmalovaná domů, tak se mnou matka vyrazí dveře a měla bych pěkný utrum. Nejde o to zda jim je 15 , ale jak už sem jednou říkala tak dělám na základce (učitelku naštěstí teda ne =D) a tady, v 7.třídě, což je třináctý rok života, se najdou holky co jsou zmalované, jako kdyby měli odejít za pět minut na diskotéku. Co se to proboha děje? To jim jako rodiče dovolují? To potom nejsou rodiče ale hyeny. To, že mají obarvené vlasy, budiž, děje se to, ale že je pustí do školy takhle šíleně zmalované nebo v lepším případě je ještě malují (kupují jim malovátka), tak to je hrůza dnešního světa. Milý rodiče by si měli uvědomit, že jsou to stále děti a dětmi budou, i když dostanou občanku do ruky. Když se namaluje lehce 16letá holka nemám proti tomu nic, ale o rok mladší to podle mě ještě nepotřebuje, ale když se zmaluje i 16letá holka jak děvka z E55 a všichni na ní vidí jen tu vrstvu make-upu tak to moc normální není.


A k takovým mladým zmalovaným cuchtám v té skupině píšou, jak jsou krásné, úžasné nebo v nejlepší jsou komentáře typu "bože ty jsi krásně namalovaná", tak to padám pod stůl smíchy. Proboha holky a především rodiče uvědomte si, že jsou to děti a stále rostou a v těchto letech mají nejkrásnější pleť a není třeba se malovat, uvědomte si, že make-up ničí pleť a dělá Vám základy na vrásky do pozdějších let. Pokud se budete malovat na základní škole tak aby, jste vypadali jako zletilé tak Vám garantuju, že ve 30 Vám budou hádat 40 ne-li víc. Zkuste se někdy nad tím zamyslet, než zase zašlete admince fotku, kde jste zmalované jak velikonoční vajíčko a vystavujete tam svoje tělo jak v Moulin Rouge. Pokud se tím chcete živit tak pardon, ale všichni si myslí toto, i když Vás chválí, jak jste krásné. Probuďte se. Krásná je přirozenost a tu má podtrhnout lehký nevýrazný make-up. Máte to vážně zapotřebí? Podívejte se doma do zrcadla, jak jste krásné a mladé, když jste nezmalované a jak vypadáte s make-upem. Objevte v sobě kouzlo, protože v barvičkách na obličej kouzlo nenajdete, Jste jedinečné, ale malovátka nikdy jedinečné nebudou, má jich doma další milión lidí.



Tak hurá k zrcadlu a pochopit krásu mládí ;)

Přátelství

1. března 2012 v 18:07 | Tess |  Moje řeči
Přátelství? říká se, že přátelství je největší dar a ano já souhlasím, ale myslím si, že přátelství, se také především musí hýčkat a udržovat, ale to už plno lidí pomíjí. Měla jsem hodně dobrých kamarádů a stále si jich hodně vážím, ale od té doby co jsem se přestěhovala, tak mám pocit, že naše přátelství uvadá. Moc se ani nescházíme, nevoláme jen si sem tam napíšeme. Mrzí mě to a štve mě to, ale chyba není jen na jejich straně to by bylo moc jednostranné. Mám v tom svůj podíl taky. Největším neduhem člověka je čas. Nestíhám a nestačím a dálka od nich mi taky nedovoluje být s nimi jako dřív každý den. Jenže kdyby by to bylo jen o tomhle, tak by se to nějak dalo vyřešit. Jenže já mám takový vnitřní, ale možná špatný pocit, že už o kontakt se mnou nestojí. Moje vnitřní pocity, ale taky bijou falešný poplach. Proto bych tímto článkem, chtěla poukázat na to, že ikdyž nejste blízko sebe tak neztrácejte svoje dobré a nejlepší kamarády, protože takové už nikdy nemusíte najít. Já vím, že bych měla nejdřív něco udělat se sebou než sypat popel na druhé a budu se o to taky snažit, ale ono je to těžké, když celý týden člověk pracuje do 22:00, to už moc prostoru na setkání není. Doba je zlá, člověk bez práce má sice čas, ale bez peněz se nedá žít (především, když se živíte samy) a člověk s prácí má peníze, ale zase nemá čas.


Udržet si přátelství je nesnadná věc a nikdy za to nemůže jen jedna strana. Tak jako jsem nechtěla tímto nikoho osočit či napadnout, že se se mnou nikdo nestýká, je to má i chyba a hodně neomluvitelná chyba a budu se jí snažit napravit.


Potom se tady nachází lidi, na které si čas uděláte a snažíte se snimi sblížit po dlouhé době (viz. staré články) a oni o to ani nestojí. To je potom zbytečné čerpání energie a času. Mrzí mě to, ale dnes jsem učinila poslední krok, já už ze sebe nebudu dělat husu, když mu nestojím ani za odpověď 14 dní tak asi chyba nebude na mé straně. Pokud si necení přátelství a nevidí jaký je to dar, které se nenachází na každém rohu, tak ať jedná jak myslí, ale člověk sám na celým širým světě je bezmocnný a zranitelný. Přátelé jsou jako Váš plot o který se vždy můžete opřít a pokud nikoho nemáte, tak každý problém je tisíckrát těžší protože Vás nikdo nepodpoří a nikdo sváma necítí. Takovým lidem není pomoci. Poté se zde nachází naprostý opak přátelů. To je skupina " Přítel všech, přítel nikoho". Naštěstí nikoho takovýho vedle sebe nemám, ale co je moc to je moc. Nikdo se nemůže všem lidem na světě zavděčit. Ani bych taková nechtěla být a ani nikoho takovýho znát, protože člověk co se snaží všem vyhovět, nevyhoví nikomu na 100%, jen po malých částech a takové přátelství je velmi nespolehlivé.


To nejhorších na přáních

28. února 2012 v 1:21 | Tess |  Moje řeči
Rozhodla jsem, že vyberu pár témat a napíšu k nim svůj pohled. Budou to převším úvahové témata z každodenního světa. Dnes se chci zabývat přáními. (doufám, že to mám dobře vystupňovaný, základka je totiž už dávno pryč ;)

http://4.bp.blogspot.com/_cNW-NI89J8M/TUtsOOU2H9I/AAAAAAAAAiU/8izwq_VQoes/s320/i%2Bwish.jpg

Co je tak špatného na to mít přání? Automaticky se nám všem vybaví odpověď - že, když se splní už po ničem netoužíme. Tento fakt je velmi zajímavý pro ekonomiku a absolvovala jsem na toto téma přednášku. Přání hodně ovlivňují trh jako takový. To, že si přejete nové DVD, znamená, že si ho zanedlouho zakoupím, ale co pak? Moje přání je splněno a zhmotněno. Pár dní/týdnů/měsíců jsme psychicky naplněni, ale vždy příjde k prozření a přichází další bod a to opět přání. Přání je v ekonomice nevyčerpaelný status a mnoho obchodníků prodává jen díky přání (teď samozřejmě nemluvím o prodejcích jogurtů, ale i to si někdo může přát). Stále si něco přejeme a stále toužíme po něčem novém, nikdo není vyjímka, jsme na to všichni stejně. Neznám jediného člověka, co by si nic nepřál. Boty, šaty, auta, počítače, mobily, televize, vysavače, žehličky, myčky, pračky, ledničky, nábytek, a tuny dalších věcí a netřeba tak drahých. Proč tomu, ale tak je? Proč prostě musíme mít NĚCO, když můžeme mít mnoho substitů těchto výrobků? Protože, naše duše se přesně bez tohoto cítí prázdná a nenaplněná. Je to prostě typický biblický chtíč. Je to motor našeho já co nás, žene dopředu. To vše se nachází pod jediným slovem - Přání.

http://2.bp.blogspot.com/-vbArBNe2I3Q/Th-NquTqyEI/AAAAAAAAAM4/Qs-6_KqXR6M/s1600/Wishes.jpg

V našich životech se nenachází jen, hmotnná přání, ale i nehmotnná, ale často nesplnitelná. Ano, jsou zde přání typu, aby mě kamarád měl rád, aby na mě byl hodný, abych se mu líbila a skoro vždy se vyplní. Další přání jsou duševní a myslím si, že si je přejeme více než ty hmotnné. Jsem spadá především, abych byla zdravá/šťastná/milovaná/měla stěstí, aby moje děti/rodiče a daší blízké osoby byly zdravé/šťastné/milované/měli štěstí. Tyto přání jsou však nepolapitelné. Nikdy nemůžete konstatovat, že jste jich dosáhli. Nemůžete říct jsem zdravý/á, tak jako si řeknete "příští měsíc si koupím novou myčku". Vím, že to zní asi tvrdě a pro někoho nepochopitelně, ale uvědomte si že tyto přání neovlivníte mocí peněz nebo chtěním. Osud k Vám může být krutý a to co bylo dnes, neznamená zítra.

http://fitforlife.blogerka.cz/obrazky/fitforlife.blogerka.cz/i-wish-i-could-fly-by-korny-pnk.jpg

Nejradši bych se vzdala všech hmotnných přání, klidně si je všechny nechte, ale dejte mi zdraví, štěstí a lásku a v mém případě bych si ještě přála, ne aby se zastavil čas, ale aby rodiče nestárli a též byly zdraví,šťastní a milovali se. Prodala bych všechno co mám, obětovala bych i lásku a štěsí (zdraví nemůžu to bych si toho moc pak neužila), ale dejte abych mohla celý svůj život prožít vedle těch dvou osůbek, bez kterých bych si vlastně ani nemohla nic přát. Přeju si, protože to oni mi dali život, to oni mi dali tu možnost. Kdyby tohle šlo ovlivnit, tak moje duše by se nenaplnila jen na pár dní,týdnů či měsíců, ale na desítky let. Všechny ostatní přání mi příjdou marnivý a neporovnatelně ubohý. Toto je mé jediné přání, ale již teď můžu říct, že s mými rodiči nikdy nezastárnu. Živote? Jsi pěkná svině, že jsi vytvořil přání a nedal jsi jim všem rovnocennost, aby mohly být všechny splnitelné.

http://elderlyseniorlivingcare.com/wp-content/uploads/2011/04/Aging-Parents-Care.png

Kdybych mohla vrátit....

26. února 2012 v 23:29 | Tess |  Moje řeči
Před pár hodinama jsem si přečetla tento text: "Kdyby jsi mohl, ve Svém životě vrátit jakýkoliv, okamžik jaký by to byl".
Tato věta mě dovedla, až k nápadu napsat na ni tento článek.

http://fc04.deviantart.net/fs71/i/2010/158/6/d/Thinking_that_life_is_hard_by_TUxkA.jpg

Závidím lidem, co by nikdy nechtěli nic vrátit ve svém životě, u mě je to však jinak. Vždy jsem chtěla vrátit jen jediný okamžik. Byl to den, kdy můj děda odjížděl do nemocnice a čekala ho operace. Odjížděl velmi brzy a se všemi se loučil, já byla od přírody spáč a když mě přišli probudit abych se sním šla rozloučit odmítla jsem protože jsem chtěla SPÁT, jedinou útěchou nyní je, že mi bylo 13 a byla jsem v pubertě, ale stále to není omluva pro můj čin. Tak tedy odjel a druhý den šel na operaci a náhle potom nám volali, že děda bohužel umřel ale, že před operací napsal nějaký dopis a že nám ho zašlou i s jeho osobními věcmi. Byl to dopis narozloučenou, děda buď věděl, že jeho tělo operaci nezvládne nebo si prostě řekl, že už se nechce probudit a být i nadále nemocný.
Nikdy si to neodpustím a nejradši bych si namlátila jak sem byla hloupá a líná. Dědu jsem v duši prosila o odpuštění a doufám, že mi to už odpustil. Odpuštění mi, ale nepomůže stím na čem jsem se dopustila na sobě.

http://1.bp.blogspot.com/-_X9JUo-FeO8/TeMpLkiKrrI/AAAAAAAABtE/qolbdZRxYms/s1600/tumblr_llv5p4dZQz1qaobbko1_500.jpg

Toto do minulého roku byl jediný moment kdy sem se nenáviděla a hodně trpěla a vždy trpět budu. Život je, ale krutý a seslal na mě ještě dva okamžiky. Jeden z nich bych chtěla vymazat a druhý bych chtěla ovlivnit.
Ten, který bych nejradši spálila a uhel a utíkala před ním na sto mil, je den kdy jsem poznala tu proradnou mrchu. Hrála si na velkou kamarádku a já hloupá jsem se sní ještě odstěhovala do pronájmu. Ona vše věděla nejlíp, vysmívala se mi, pomlouvala mě, kritizovala mě, na vše měla argumenty a především v každém slově, které kdy vyřkla, a to si nedělám srandu opravdu v každém, lhala. Během tohoto psychicky vyčerpávajícího období jsem potkala svého nynějšího přítele, který ji prokoukl za pět minut, což mě trvalo skoro rok. Okamžiztě mi nabídl ať u něj přespávávám, abych nemusela zpátky do toho pekla a následně za pár měsíců mi nabídl bydlení, na které jsem samozřejmě okamžitě kývla, protože jsem už prozřela a moje síly byly na bodu dno.
Jak se ale, říká všechno špatné je k něčemu dobré, tak to dobré bylo, že jsem do podnájmu nešla jen stou fúrií, ale i s její nevlastní sestrou, která je dodnešního má nejlepší kamarádka a to ona se mnou bojovala proti ní, ale proti intrikářce největšího kalibru se těžko a marně bojuje. Debilovi nevysvětlíš, že je debil. Takže, boj s něčím co si myslí, že je to nejlepší na světě, je prostě nekonečný a nikam nikdy nevede.
Došlo na stěhování a nejen moje. Má spřízněná duše to nevydržela utekla s novým přítelem taky a samozřejmě že ta ničitelka nemohla sama utáhnout nájem tak šla taky. Došlo na vyúčtování energii a ona svoji sobeckostí, debilitou, všeznalctvím protočila přes 30.000,- (sprcha 3x denně min po hodině, svícení všude, topení na maximum a otevřený okno). Byla jsem na dně, ale chtěla jsem mít klid od věčných hádek a pokrytectví, svoji část jem splatila a už jsem o ní nechtěla nikdy a nic slyšet. Naštěstí mé přání bylo vyslyšeno a stalo se tak.
Dodnes proklínám ten den, kdy sem jí potkala natož se sní spřátelila, ale v té době to nikdo nemohl tušit a život prostě takový je. Ponaučila jsem se a už vím, že po světě chodí i zlý lidi jako tento a člověk by si měl dávat pozor komu věří. Nestálo mě to jen mnoho peněz, ale především psychické vyčerpání a úplné zklamání. Osud tomu tak chtěl a asi mi chtěl dát lekci do budoucnosti. Gratuluji osudu a možná mu i děkuji, protože si mě vážně něco naučil a především ti děkuju za tu osůbku co si mi dal a mám ji stále po boku a Tobě děkuju, že si stála při mě a já při Tobě a nějak jsme to zvládli a jsem šťastná, že si mojí nejlepší kamarádkou a vlastně jsme si tímto prošli tím zlým a teď už nás snad čeká jen to dobrý. Takže ve finále mi to za to stálo, protože přátelství se nedá ocenit a je to dar.
Možná Vám to nepřipadá jako peklo, ale nejsem taková svině a hodně věcí zde nepíši a ani psát nebudu, protože já nepotřebuju počerňovat druhé, tak aby je to zničilo v prach.

http://media.tumblr.com/tumblr_lh4yoeSxkb1qd7iap.png

K dalšímu okamžiku, který jsem výše zmínila a mohla jsem ho ovlivnit, ani nedojde, protože moje síly a moje srdce to dodnes nemůže zvládnout. Budím se ze snů s pláčem a není dne, kdy si na něj nevzpomenu a stále to pořád bolí, ikdyž je to zachvíli rok. Chystám se zde o této osobě psát, ale zatím nacházím odvahu a sílu, takže pokud Vás moje bláboly budou zajímat sledujte můj blog a vězte, že až to budu psát tak nebudu střízlivá a už vůbec ne v psychické pohodě. Smrt není lehká.

http://images2.fanpop.com/images/photos/4300000/Chibi-Death-Note-death-note-4312234-396-371.jpg

Dotazník - Náhled do mé osobnosti =D

26. února 2012 v 18:33 | Tess |  O mě
CO BYL TVŮJ..:
1. Poslední nápoj = Bonaqua, jemně perlivá
2. Poslední telefonní hovor = Miláček =)
3. Poslední SMSka = Pán z pronájmu =D
4. Poslední písnička,kterou si poslouchala = Jesse McCartney - Leavin

UŽ JSI NĚKDY:
6. Šel na rande s někým dvakrát = Ano
7. Byl nevěrný = Ano
8. Někoho políbil a litoval toho = Nellituju ničeho ;)
9. Ztratil něco zvláštního = Spíš ukradeno mi bylo...můj milovaný notebook se všemi daty
10. Byl skleslý, smutný = Jasné
11. Byl opilej a zvracel = To už ani nepočítám =D

NAPIŠ TVOJE 3 OBLÍBENÉ BARVY:
12. Růžová
13. Fialová
14. Šedá

V ROCE (2011) JSI :
15. Našel novýho kámoše/ku = Ani nevím čéče
16. Zamiloval se = To už sem byla ;)
17. Smál se až si brečel = Ani nevím ;)
18. Potkal někoho, kdo změnil tvůj život = Jo tu malou sviňi, ponaučila jsem se
19. Objevil pravého kamaráda = Ano, ale tušila jsem to už předtím ;)
20. Zastihl někoho kdo o tobě mluvil = Jasné, o kom se nemluví tak nežije ;)
21. Políbil někoho kdo chce být tvůj dobrý kamarád/ka = heh nevím o tom =D
22. Kolik máš opravdových přátel, kterým opravdu důveřuješ = Dva lidi, nejlepší kamarádka a můj ex nyní taky dobrý přítel
23. Kolik chceš mít dětí = jen jedno, ale jen kluka =D
24. Máš nějaké zvíře = Křečouna =)
25. Chceš si změnit jméno =Asi od té doby co umím mluvit
26. Co jsi dělal na své poslední narozeniny = nic, byla jsem doma a truchlila nad svým věkem =D
27. V kolik ses dneska vzbudil = v 11
28. Co jsi dělal včera o půlnoci = Opravovala názvy písniček
29. Něco, čeho se nemůžeš dočkat = myčky =D
30. Naposled jsi viděla svojí mámu = dneska,byla jsem u nich doma ;)
31. Jaká by byla jedna věc, kterou by jsi mohla změnit na svém životě? rozloučit se s dědou před odjezdem do nemocnice
32. Co právě teď slyšíš nebo posloucháš = nic
33. Mluvila jsi někdy s osobou s jménem Tom = Jo a nejvíc se mi vybavuje ten parchant
34. Co ti teď leze nebo lezlo na nervy = "Můj kamarád", kterýmu nestojím ani za odpověď
35. Nejvíc navštěvovaná stránka na netu = Facebook =D
36. Jaké je tvoje pravé jméno = spíš napíšu přezdívku svoje jméno nesnáším - Tess
37. Přezdívky = Tess, Tessiinka, Tessíí, Tessiilí
39. Znamení zvěrokruhu? = Střeleeeec
40. Muž nebo žena? = Žena
41. Jak se jmenuje/jmenovala tvoje základní škola = podle ulice =D
42. Střední škola = Zahradnická ;)
43. Vysoká/univerzita = ještě není hotová ;)
44. Barva vlasů = Hnědá, někdy ale černá a nebo fialová nebo červená =D
45. Vlasy krátké/ dlouhé / žádné = Krátké =( chci dlouhééé
46. Výška = 170 cm
47. Jsi do někoho zamilovaný teď? = Jo skoro dva roky ;)
48. Co máš na sobě rád? = Nic ;)
49. Máš piercing = Ne nelébí se mi to
50. Máš kérku = stále se odhodlávám
51. Píšeš levou, nebo pravou rukou? = Pravou

PRVNÍ…
52.Chirurgický zákrok = trhání zubu s kořenem to je prý zákrok =D
53. Piercing = Není a nebude
54. Nejlepší kamarád/ka = To už si ani nepamatuju ;)
55. Sport/aktivita, kterou si dělal = Balet =D
56. Dovolená/ zájezd = Chorvatsko achjo =D
58. Značka prvních párů bot = Kenvela =D

PRÁVĚ TEĎ:
59. Jíš = nejím ;)
60. Piješ = Nepiju polila bych si klávesnici to víš, že jo =D
61. Chystám se = jet od rodičů k sobě domů =)
62. Posloucháš = Svoje ťukání na klávesnici ;)
63. Čekám = na spásu? =D

TVOJE BUDOUCNOST:
64. Chceš děti? = ano
65. Chceš se vdát/ oženit? = kéž by to bylo hned teď
66. Plánuješ kariéru? = jakou jako? že bych byla zpěvačka? jen to si nepřejte =D
CO JE LEPŠÍ:
67. Rty nebo oči = plný rty ;) svoje oči nesnáším spíš barvu ;)
68. Objímání nebo líbaní = Objímání
69. Menší nebo vyšší = Vyšší.... chlap ;)
70. Starší bo mladší = Já? Kéž bych byla opět mladá, krásná a žádaná =D
71. Romantický nebo spontánní = romantický
72. Svalnaté ruce nebo břicho = Břicho...krajtu na objímání nepotřebuju ;)
73. Hlučný nebo tichý = Já? Hlučná =D
74. Vztah nebo úlety = já už nemám na výběr =D
75. ,,Trouble maker,,:D nebo opak = nechápu otázku =D

UŽ SI NĚKDY:
76. Políbil neznámého člověka = Jo, ale asi na to nechci ani vzpomínat =D
77. Pil silný alkohol = Bože a kolik =D
78. Ztratil brýle nebo čočky = žídný nemám ;)
79. Spal s někým na první schůzce = Mno jo no
80. Zlomil někomu srdce = Někteří si to zaslouží ;)
81.Měl zlomené srdce = Kolikrát
82. Byl zatčen = Ještě ne, ale co není může být =D
83. Už jsi někdy někoho přitahoval/ okouzloval = Já nevím to se ptejte jinde =D
84. Plakal, když někdo umřel = Plaču z toho i ze spaní =(
85. Vzdal se něčeho, abys pomohl kamarádovi? = od toho je přátelství

VĚŘÍŠ V:
86. Sebe = ani ne =D
87. Zázraky = pár sem jich viděla a zažila, takže ano
88. Lásku na první pohled = těžká otázka...asi už ne
89. Existenci ráje = V nebi možná
90. Santa Claus = Jooo lepší než Ježíšek ;)
91. Políbení na první schůzce = To může být i jinak? =D
92. Existenci Andělů = Ano, potom co sem zhlédla supernatural =D

ODPOVĚZ PRAVDIVĚ:
94. Měl jsi někdy najednou víc než 1 přítele/kyni? = v pubertě možná =D

95. Zpívala jsi dneska? = By na mě zavolali policajty proboha =D
96. Někdy někoho podvedla? = Ano
97. Kdyby jsi mohla jít zpět v tvém životě, kam až by jsi zašla? = Do svých 17, nejlepší roky a byla jsem mladá, krásná....už sem to psala =D
98. Kdyby jsi mohla vybrat jeden den v minulém roce a oživit si ho, jaký by to byl? = v minulým roce žádný ale v předminulým svatbu sestřenice a zachránit svého bratránka od zkázy, kterou učinil minulý rok
99.Miloval? co? Já miluju všechno a všechny =D
100. Posting this as 100 truths? = yes
Od http://medvidek-povidky.blog.cz/ sdílejte s odkazem ;)

Neučili nás lásce a porozumnění

26. února 2012 v 12:51 | Tess |  Témata týdne

Celý týden kolem tohoto tématu chodím jak kolem horké kaše a přemýšlím nad tím, co nás ve škole nenaučili, ale ať se snažím sebevíc tak mě stále vyskakuje, co nás ve škole učili, ale my jsme následně zjistili, že do života je to zcela nepotřebné. Ano, mluvím o těch šílených rovnicích, zlomcích, jak v matematice tak i ve fyzice a chemii.
Přemýšlela jsem celý týden a vybavovala jsem si svoje školní léta, které byly plné pomluv, kamarádění, nekamarádění, šikany, bití (rvačky na chodbách=D), výsměchu, hrdinnství, ponížení, machrování, závidění, posmívání, uctívání, bratříčkování...atd. Prostě v jednu dobu jste žili sen a všichni k Vám vzhlíželi (v mém případě asi nikdo nikdy=D) a za dva dny Vás závidějící spolužák pomluvil a už jste byl největší loser a pak jste ste vy pomluvily jeho a začali si tvořit partu z jeho odběhlíků a on pak vás a vy pak jeho a blablabla =D pak jsme se, vždycky porvali a bylo nám hej =D


Takže z toho vychází, že nás nikdo na základní škole nenaučil sociálnímu chování. Protože proč by se učitelky snažili nám, ztraceným případům, vtloukat, že pomluvy nejsou správné, že nemusíme druhým záviděť, protože my třeba nevlastníme tak drahou věc, ale jsme zase třeba chytřejší a plno těch dalších věcí, co nám tloukli naši rodiče do hlavy, a proč tomu tak je? Dělám ve školství a plno učitelů si myslí, že když mají titul tak jsou mistry světa (neříkám, že jsou to všichni, ale pár se jich najde).Já učitel jim dám vědomosti a co víc by jste jako ode mě chtěli? To abych řešil jestli se Anička s kamarádkama sprčila proti Haničce? Ať si to vyřeší mezi sebou. Měli by jste si uvědomit, že dítě je sice živým tvorem tak jako Vy, ale nemá za sebou školy a kus života a oni to vážně mezi sebou nevyřeší. Dopadne to tak jak jsem výše zmínila. Proto bych neapelovala na to, aby se učilo z nějakých oxfordských učebnic z angličtiny (ty byly už za mě a nikdy jsem je nepochopila a jen sem propadala a na střední jsem dostala obyčejnou angličtinu a byla jsem jedničkářka), ale aby jste veškerou výchovu nenechávali jen na rodičích. Aby jste si uvědomili, že děti s Vámi stráví půlku svého dětsví, ano už to pochopte od 8 od rána tak do 14:00 jsou stále s Vámi. Dejte jim naději na hezké dětství a nezkažte ho jako nám ty šílený fúrie, které nezajímalo jestli jsou všichni ve třídě za dobře na tož aby věděli o tom, že u nás existovala šikana.


Neshledala jsem na sobě žádné následky, ale to asi díky skvělé výchově rodičů, za kterou samozřejmě Děkuji, ale nemůžu říct, že bych na základní školu měla hezké vzpomínky. Největší ironií je, že spolužák, kterého jsme v jednen moment uctívali a druhý moment šikanovali je jediný člověk o kterého mám zájem a jsem sním stále ráda v kontaktu. Nikdo jiný mi k srdci nepřirostl a klidně se přiznám, že o to ani nemám zájem. Abych nekřivdila své spolužačce Petře tak je mojí dobrou kamarádkou dodnes, ale nezahrnuji jí do základní školy, protože sní sem strávila ještě celou střední školu a celé své dospívání.
Osud to asi tak chtěl, chtěla jsem napsat úplně něco jiného, ale tohle je od srdce. Závidím všem, co měli na základní škole silný kolektiv a jejich přátelsví se děje dodnes, můj případ to bohužel (bohudík) není. Krásné vzpomínky mám na střední školu a děkuju za ně, ale opět se zde nenachází žádný nejlepší přítel. Myslím si, že během dětství, puberty nelze ani vytvořit nejlepší přátelství na celý život, protože člověk se formuje a neustále mění a s takovým člověkem jde málo kdy vyjít natož abych ho posléze označila přítelem na celý život. Možná se mnou nesouhlasíte, ale vycházím ze své "praxe" života.Budu ráda, pokud se z komentářů dozvím, že u na Vás se učitelé nedopustili takových to omylů a měli jste snovou základní školu a budu Vám jen tiše závidět.


Lži vážně bolí...

18. února 2012 v 0:14 | Tess |  Moje řeči
Nedávno jsem zde zveřejnila článek "obnovení starého přátelství a nyní s klidným srdcem můžu říct, - té osobě už na mých článcích a názorech nezáleží - že si ten článek přečetl a napsal k němu krásný komentář (najdete níže) a utvrdil mě o zájmu mé osoby. Ano ten den ano, ale postupem hodin až dnů jsem zjistila naprostý opak. Nestojí o to, nebo lépe řečeno o naše přátelství (možná ode mě troufalé, ale tajně jsem doufala) a s vědomím, že mi nijak neublížil, odešel a já probrečela noc jak jinak (stímto souvisí můj článek k tématu týdne, jinak to nemám vůbec zamotaný =D )

Tak jsem si říkala, že sice nemusíme být nejlepší kamarádi, kteří tu jsou pro sebe 24 hod, že toho chci po pěti letech až moc a měla bych tomu dát volný průběh a být vděčná za to, že tuto osobu znám a jsem sní konečně opět v kontaktu. Tak jsem se rozhodla čekat od pondělí do čtvrtka, jelikož celý minulý týden jsem iniciativně psala ze své strany, doufala jsem v pouhou otázku "jak se máš?". Opět zklamání. Jsem osoba nedočkavá a když něco chci tak včera už bylo pozdě, bohužel taková jsem já =(. Tudíž jsem mu napsala svůj názor na danou situaci, na to se mi dostalo odpovědi, že se se mnou o tomto nebude bavit a tím konverzace skončila. Dnes jsem učinila nový pokus, zda-li si o tom promluvíme a obratem mi přišlo pouhé jedno slovo "ne". Každý jiný by takového člověka poslal do jistých končin nebo ho ignoroval, ale já to potom všem nedokážu, takže mi je jasné, že se budu snažit dál a budu si hrát na tu vtíravou husu o které asi ani nechce slyšet a budu jen dál tajně doufat v nějaké opětovné sblížení.

http://1.bp.blogspot.com/-CXmGIsqnD3U/TjX0V1sGDaI/AAAAAAAAAEc/r5v5oMy-OMU/s1600/friendship_440_494.jpg

Vím, že si to jednoho dne přečteš, jestli sem ti tak strašně ublížila, ikdyž si nejsu vědoma jakého hrozného činu jsem se vlastně dopustila, tak ti jen chci říct, že sem se nás snažila opět sblížit a udělala jsem proto maximum. Raději mi upřímně napiš nesnáším tě a chci tě vymazat ze svého života a přátel, ale prosím nebuď po všech těch letech lhostejný a nesoucitný, myslím si, že si to nezasloužím a chci znát vše na rovinu. Já nepotřebuju jen dalšího přítele na facebooku do počtu, který se nikdy ani neozve...

http://4.bp.blogspot.com/-BnHarMd5FhI/TYNgtgiQ8hI/AAAAAAAAARQ/MK9TxCxGVp0/s400/broken-friendship.jpg
Proč jsem článek nazvala tak jak jsem ho nazvala? Protože chci naznačit, aby jste nelhali svým blízkým nebo v mém případě známým a především jim nedávali plané naděje, když to nemyslíte od srdce. Můžete si myslet, že ten blízký to vezme také na lehkou váhu v které to prezentujete Vy, ale vždy to tak nemusím být. Jsem živoucím důkazem, že mi bylo lháno a slibováno a z mé strany očekáváno a nakonec to skončilo bolestí, mlčením a lhostejností a především musím žít sama v smyšleném světě, v kterém to nijak neovlivním, protože ten člověk nečekal v to co já, protože mi to pouze nalhával. Proto Vás prosím, neříkejte větu "záleží mi na Tobě", když jí nemyslíte od srdce, protože strašně touto lži ubližujete cizím srdcím a proléváte mnoho zklamaných slz.

http://www.askdro.com/wp-content/uploads/2011/07/brokenfriendship.jpg

Kam dál